Článek
Úzkosti, ztráta motivace, problémy se spánkem nebo bolesti břicha dnes odborníci vídají už i u mladších školních dětí. Často přitom nejde o jednu dramatickou událost, ale o dlouhodobý pocit, že musí pořád něco zvládat a dokazovat, že nesmějí zklamat.
„Přetížení nezačíná počtem aktivit, ale momentem, kdy dítě ztrácí radost a energii,“ vysvětluje psycholožka Anna Frombergerová z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, která spolupracuje také s Nadací Twisten. Varovným signálem bývá únava, podrážděnost, odpor ke kroužkům nebo nedostatek volného času, který dítě tráví samo po svém.
Když je výkon důležitější než pohoda
Rodiče většinou na děti netlačí vědomě. Prostě jim jen chtějí dát větší možnosti, podporovat jejich talent nebo je co nejlépe připravit na budoucnost. Problém nastává ve chvíli, kdy se z podpory stane jednostranné očekávání. „Zdravá podpora se mění v tlak tehdy, když rodič přestává respektovat individualitu dítěte a do jeho života promítá vlastní představy o úspěchu,“ říká psycholožka Galina Jarolímková, ředitelka Pedagogicko-psychologické poradny Praha.
Podle ní často začne důležitost výsledků převažovat nad psychickou pohodou dítěte. V rodičovských promluvách se objevují věty jako „Tohle nestačí“, „Musíš se tam dostat“ nebo tlak na neustálé zlepšování. Dítě pak snadno získá pocit, že je přijímané hlavně tehdy, když podává dobrý výkon.
Obava ze zklamání rodičů přitom bývá pro děti mimořádně stresující. Rodičovské přijetí totiž vnímají jako základ bezpečí. Pokud mají pocit, že úspěch rozhoduje o tom, zda budou rodiče pyšní, prožívají neúspěch mnohem intenzivněji než dospělí.
Kam zmizelo obyčejné nicnedělání?
Zatímco dříve děti trávily odpoledne venku, samostatnou hrou nebo obyčejným nicneděláním, dnes bývá i volný čas pod dohledem dospělých. Každá hodina má svůj program, cíl a výsledek.
Podle Frombergerové tím ale děti přicházejí o důležitou část vývoje. „Nuda a volná hra podporují kreativitu, fantazii a schopnost samostatně řešit problémy. Dítě se neučí jen reagovat na vedení druhých, ale také následovat samo sebe,“ popisuje.
Právě neorganizovaný čas umožňuje dětem psychicky vydechnout. Mozek má prostor zpracovat emoce, zážitky i stres. Pokud takový čas dítěti dlouhodobě chybí, roste jeho vnitřní napětí a klesá jeho odolnost vůči zátěži.
Přetížené děti často postupně ztrácejí radost i z aktivit, které je dříve bavily. Fungují, plní povinnosti, ale bez lehkosti a spontánnosti, které jsou pro dětství tak typické.