Článek
Město Sázava ve Středočeském kraji leží v hlubokém údolí stejnojmenné řeky a je obklopeno lesy, skalami a starými železničními koridory. Má spíše poklidnou vodáckou atmosféru, která je ideální na výlet stranou od davů.
K jedné z nejkrásnějších vyhlídek Posázaví je ideální se vydat od jednoho z nejstarších českých klášterů, založeného svatým Prokopem. Cesta lemovaná sakurami vede do kopce ulicí Zlatou, městskou částí Černé Budy, kde dříve bydleli řemeslníci.
Následně se napojuje na Anenskou a pokračuje až ke kapli sv. Anny a hřbitovu, odkud se jde lesní cestou po červené turistické značce. Následuje turistický přístřešek u kapličky sv. Prokopa z první poloviny 18. století.
Stojí na prastaré cestě, která po staletí spojovala sázavský klášter s Prahou a roku 1588 po ní byly převáženy ostatky sv. Prokopa. Cesta přestala být hlavní trasou až v závěru 19. století s fungováním železnice Posázavský pacifik a stavbou silnice ve 20. století.
Naproti kapličce vede po levé straně stezka k Rufusově vyhlídce 100 metrů nad řekou, pojmenovaná po zdejším tulákovi. Výhled na meandr Sázavy a chatařskou osadu je částečně zastíněn roštím, jedná se ale o příjemné místo s kmenem sloužícím jako lavičkou a dobrým výhledem na železnici, kterou zhruba jednou za hodinu projíždí vlak.
Za ještě působivějším výhledem je třeba vyrazit zpět ke kapličce a pokračovat rovně původní cestou, která se stáčí lehce doleva. Vyhlídkové místo Kříž na skále je označeno červeným trojúhelníkem na bílém poli a šipkou.
Četné vyšlapané chodníčky značí drobné bloudění výletníků v závěru stezky, stačí ale jít za šipkou pořád rovně a nakonec trochu vpravo, kde cesta pokračuje pod spadeným stromem.
Vzápětí se otevře půvabná vyhlídka na Posázaví, která není označená jedním, ale hned dvěma kříži.
Příběh s nešťastným koncem
Prastarý příběh vztahující se k vyhlídce jakoby vystřihli z mexické telenovely. V její blízkosti mezi koncem lesa a pyskočelským dvorem měla kdysi stát zemanská tvrz, kde žila s otcem půvabná dědička Marie. Černovlasou dívku s modrýma očima tajně miloval tamější čeledín Ondřej, kterému matka zemřela záhy a otce nepoznal.
Ondřej každou neděli vozil zemana s jeho krásnou dcerou do sázavského kostela a snil, že se jednou stane jeho nevěstou. Chudý čeledín, o němž se šeptalo, že je synem zemana, ale neměl šanci, a proto se jednou v noci vydal proti proudu řeky až k prameni sv. Prokopa s kaplí a kamenným kalichem.
Podle pověsti tam ďábel každému, kdo vloží prsty do otvorů v kalichu, splní každé přání. Ondřej tak učinil a zvolal: „Ať jsem dědic a syn našeho pána! Ať vezu Marii od oltáře! Volám tě, ďáble… přání mi splň!“
Nedlouho poté přijel do tvrze na námluvy mladý šlechtic. A Ondřej skutečně vezl Marii jako nevěstu do kostela. Přes slzy ale po svatbě sotva viděl a na kopci mu ďábel pošeptal: „Splnil jsem tvé přání. Vezeš nevěstu z kostela!“ Koně se nato splašily a kočár sjel ze srázu.
Mrtvou nevěstu položili vedle Ondřeje a ženicha pak opodál. Když to viděl starý zeman, rozplakal se. Najednou totiž ztratil obě děti a pozdě litoval, že se k synkovi celý život nehlásil.
Studánka Vosovka
Kdo by chtěl navštívit všechna dějiště příběhu se smutným koncem, může se stejnou cestou vrátit do centra Sázavy a ulicí Klášterní tentokrát z kopce po žluté turistické značce pokračovat ke studánce Vosovka s kamenným kalichem.
Podle sázavského kláštera je studánka místem setkání poustevníka Prokopa s přemyslovským knížetem Oldřichem. Kníže v lesích podle legendy pronásledoval bílého jelena. Prokop zraněného jelena ošetřil vodou ze studánky a jeho rány se zacelily. Poté dal napít knížeti, který vodu prohlásil za chutnější než víno.
Prokop s knížetem poté rozprávěli tak dlouho, až se rozhodli založit v místě tehdejší Prokopovy poustevny v 11. století slovanský benediktinský klášter.
V 18. století zbudovali sázavští mniši nad studánkou, jejíž voda měla mít léčivé účinky zejména na oči, kapličku sv. Prokopa.
Studánka je ale opředena onou legendou o ďáblovi. V kamenném kalichu je možné spatřit pět malých kulatých důlků, které mají být otiskem ďáblova pařátu. Sv. Prokop měl totiž u studánky křtít děti, které tak byly pod Boží ochranou a již je neohrožovaly temné síly. Po jednom ze křtů chtěl proto ďábel kalich rozbít. Pařáty se mu ale zachytily ve křtitelnici se zbytky svěcené vody a musel Prokopa prosit o pomoc. Ten jej vyprostil, otisky pařátů ale v kalichu zůstaly jako varování pro všechny, kteří by chtěli využít ďáblových svodů. Pekelník děl, že toho posléze budou litovat.
Ve studánce v současnosti není voda kvůli nízké spodní vodě v oblasti. Po mohutnějších deštích by se ale měla opětovně objevit.
Celý okruh od kláštera k vyhlídkám a studánce Vosovce má zhruba pět kilometrů. Pěšky je možné jej pohodlně zvládnout za dvě až dvě a půl hodiny i se zastávkami na půvabná panoramata Posázaví.