Z místa smrti posledního Přemyslovce až na rozhlednu mezi šelmami

Olomouc pamatuje už osídlení neolitické doby před osmi tisíci lety. Postupem času se rozšiřovala a přibývalo staveb. Od zemědělské osady, přes hradiště a hrady až do dnešní podoby moderního města, které je nejen historickým centrem, ale i kulturním, školským a náboženským. To vše vlastně komplikuje prohlídku města, jelikož k vidění je toho opravdu mnoho a hodil by se tak týden dovolené.

Dominantou města je určitě Katedrála sv. Václava, jejíž stavba byla zahájena kolem roku 1100. Zprvu románská bazilika, byla za významného biskupa Bruna ze Schauenburku přestavěna do gotického stylu.

Smutnou ránu tomuto místu přinesl 4. srpen 1306, kdy byl v těchto místech zavražděn král Václav III., poslední Přemyslovec. V kryptě byl také pohřben, než dala jeho sestra ostatky převézt do Zbraslavského kláštera. Do novogotického kabátu se kostel převlékl na konci 19. století. V literatuře se dočteme, že věž katedrály je vysoká 100,65 metrů a to z ní dělá druhou nejvyšší kostelní věž ČR a nejvyšší novogotickou věž.

Od katedrály je to po hlavní ulici kousek do samotného centra města s radnicí. Kromě orloje zaujme lodžie, gotický arkýř a hned vedle Herkulova kašna ze 17. století. Monumentálně působí také sloup Nejsvětější Trojice.

Opletalovou ulicí se následně dostaneme ke kostelu sv. Mořice, jehož okolí považují archeologové za nejdéle osídlené místo v Olomouci. U kostela byly nalezeny zbytky románské rotundy z 11. století nebo části dvorce ze 12. století. Ve vedlejší ulici se pak našly stopy po Slovanech z 5. století. Vedle kostela je pak vyhlídková věž, na které je vskutku symbolické vstupné.

Ještě než vyrazíme do zoo, neměli bychom zapomenout na olomouckou pevnost za Mlýnským potokem u Bezručových sadů. Počátek pevnosti se datuje do období stavby hradu v 11. století. V průběhu dalších století se hradby rozšiřovaly a zvětšovaly. Prohlášení za zemskou pevnost se dočkala v 17. století císařem Ferdinandem III.

Výčet dalších důležitých okamžiků pevnosti by vydal na samostatný článek, snad jen dodejme, že oficiálně byla zrušena v roce 1888. Dnes si můžete prohlédnout Prachárnu, kde se skladoval střelný prach, nebo Pevnost poznání, v níž jsou interaktivní expozice přírodních a humanitních věd.

Jak již bylo řečeno, Olomouc toho nabízí opravdu mnoho, a proto zájemce odkážeme na stránky města a místní informační službu. Naše cesta nyní míří od hlavního nádraží autobusem na Svatý kopeček.

Zoo Olomouc slaví letos 60 let od svého založení, a to je důvod k návštěvě. Prvním obyvatelem zoo se stal srnec a vstupné stálo 1 Kčs. Dnes má zoo přes 1800 živočichů a vstupné stojí 110 Kč. Za tuto částku má ale co nabídnout.

Mezi nejoblíbenější expozice patří pavilon opic, šelem, africké zvěře nebo také výběh gepardů, medvědů, vlků či rysů. Neméně zajímavý je safari vláček, který vás proveze výběhem sudokopytníků, a vyhlídková věž, ze které spatříte nejen okolí zoo, ale rovněž Olomouc.

Zoologická zahrada není velká ani malá, a tak je to příjemná procházka. Poté, co vás u vchodu pozdraví lemuři, pokračujeme k prohlídce opičího pavilonu s hrochem a vidíme i žirafy Rothschildovy se zebrami. Nad stromy mezitím začne vykukovat vyhlídková věž, jejímž ignorováním se připravíte o malebný rozhled do krajiny. Pokud vás vysílí výstup, dole je občerstvení, které důkladně dbá na ekologii. Žádné plasty a záloha na kelímek.

Pár kroků odtud je to k nejrychlejšímu zvířeti planety a dalším šelmám v čele se lvem a rysem karpatským. Projít se zde můžete výběhem klokanů rudých, psounů a emu hnědých, kteří svůj „pozemek“ bedlivě střeží. Kdo má rád chobotnice, ryby, hvězdice, žraloky, řasy a další mořskou havěť, vyřádí se v mořském akváriu.

Cesta nás posléze zavede do lesa k sovám a expozicím koček, surikat či servala, jehož samice si neúnavně nosila své mládě po výběhu sledujíc okolí. Pakliže se svezete i safari vláčkem, projedete částí, v níž pobíhají zubři, losi, jeleni či kozorožci. Ovšem nejkrásnější část zoo teprve přichází. Rozlehlý výběh makaků červenolících, kteří sousedí s vlkem arktickým a medvědem baribalem, je opravdu impozantní.

K opicím se dostanete po lávce přes údolí a medvědy můžete pozorovat z plošiny v lese. Mají k dispozici velký výběh i s potokem. Odpočinout si pak lze na lavičkách u levharta mandžuského či v pavilonu netopýrů. Přesněji vzácných kaloňů zlatých, kteří vám předvedou svá velká křídla i boj o něco dobrého k jídlu.

Společnost jim dělá listonoš světlý a fenek, což je šelma s velkýma ušima, které jí slouží k ochlazování na africké poušti. Na závěr nahlédneme do obří voliéry a rozloučíme se pohledem na jeřába mandžuského.

Komu zbylo trochu času, může seběhnout k bazilice Navštívení Panny Marie v areálu premonstrátského kláštera. Velkolepá stavba pochází ze 17. století a záhy po dostavení se stala poutním místem, které každý rok navštěvovaly desítky tisíc lidí. Titul bazilika kostelu udělil v roce 1995 papež Jan Pavel II., který poutní místo navštívil. Loni zde byl uložen jeho relikviář s ostatky.

Od baziliky je výhled do okolí, který je srovnatelný s mnoha rozhlednami. Můžete se posadit na trávu nebo schody a přemýšlet třeba o tom, jak se toto místo s Matkou Boží zjevovalo ve snu měšťanu Andrýskovi, aby splnil svůj slib, že východně od Olomouce postaví kapli, pakliže bude bohatý.

Andrýsek místo, které viděl ve snu, navštívil v únoru 1629 a kapli zde nakonec postavil. O 50 let později opat z Hradiska zrealizoval stavbu prostornějšího kostela, který okolí dotváří dodnes.