Tajemnou jeskyni Výpustek stále čekají nové objevy

Právě ve Výpustku vše kdysi před staletími začalo. Obrovský labyrint byl poprvé popsán. Právě tady se začalo s organizovanými návštěvami. Zde jsou také zdokumentovány první doložené oběti lidské zvědavosti. Tady vznikaly první mapy podzemních cest. A právě tady zřejmě badatele čeká ještě nejedno překvapení.

Výpustek podle záznamů navštěvovali již v 17. století mastičkáři, kteří za svitu loučí a doslova s nasazením života vynášeli na denní světlo mnohé z tisíců kostí prehistorických zvířat, kterých zde uhynulo postupně bůhví proč podle soudobých vědeckých dohadů až na sto tisíc.

I přes značnou devastační činnost lidí se z nálezů podařilo vcelku nevídané - sestavení šesti kompletních koster jeskynních medvědů.

První písemná zmínka o tomto podzemí pochází z roku 1608, kdy se o ní mluví jako o Dračí jeskyni. V roce 1641 se o Výpustku vědělo i v Německu a v roce 1667 v podzemí už fungovalo cosi jako průvodcovská služba.

Mezitím ovšem lidé zjistili, že se v chodbách a dómech nachází značné množství, ve výšce i několika metrů, fosfátové hlíny, která se používala jako vydatné hnojivo. A byla to právě její těžba, která měnila profily chodeb a také přispívala k devastaci krápníkové výzdoby.

Díky tomu se však nacházely další nové prostory. Mimochodem první objevitelé používali ke značení cest obilné plevy, kterými si značili cestu z nitra země zpět. Ani to však nestačilo; uvádí se, že v 17. století zahynulo ve Výpustku 14 turistů z Olomouce, kteří do jeskyní vešli a už se nikdy nevrátili. Jeskyni totiž navštěvovali zvědavci například i jako zpestření při návštěvě známého poutního místa s vyhlášeným chrámem v blízkých Křtinách.

Zásadní zásah a změny v labyrintu však měli na svědomí vojáci. V roce 1938 tu armáda vybudovala muniční sklad. Mnoho prostor bylo odstřelem zvětšeno, některé nebezpečné chodby do neznáma zase zazděny. Předchozí mapy badatelů tak přestaly platit.

Během druhé světové války využívali prostor Němci. Vybetonovali podlahy. Postavili v nich síť tunelového podzemního vytápění, pod stropy jeskyní zavěsili stropní desky a rozjeli válečnou výrobu. Fabrika jela naplno. Při výrobě leteckých motorů se střídaly dvě směny po 600 lidech.

Na konci války Němci jeskyni narychlo opustili a při odchodu výdřevu zapálili. Poté se zase do jeskyní začali vracet zvědavci, badatelé i ti, kteří odnesli vše, co mělo v bývalé fabrice nějakou cenu.

Klid byl do roku 1960, kdy se v lesích objevilo deset vojáků Československé lidové armády. A začaly se dít věci. Za nesmírného úsilí a ještě většího utajení v části podzemí vznikl vojenský objekt PTZD - Přísně tajné zvláštní důležitosti. Dokončen byl v roce 1972.

„O jeho skutečném poslání vědělo pouze asi 30 lidí v celé zemi. Rozhodně však nešlo o žádný úkryt komunistických papalášů, jak se začalo po odtajnění psát,“ říká průvodce Jarek Ondráček.

Objekt, jediný svého druhu přístupný veřejně v Evropě, který je dodnes plně funkční, měl v případě potřeby sloužit jako velitelské pracoviště. V úzkých chodbách a stísněných místnostech jsou dálnopisy, ošetřovna, strohé sociální zařízení i 125 spartánských lůžek. Mohlo zde být až 250 osob. Díky vlastním agregátům, čističkám vzduchu a dalším vymoženostem mohli bez jakéhokoli spojení s okolním světem přežít sedm dní.

Klasická bomba o hmotnosti 600 tun nebo výbuch desetikilotunové jaderné zbraně. To byly na tehdejší dobu úctyhodné parametry odolnosti. Ostatně i proto mělo 30 vojáků ve stráži, kteří nikdy v objektu nebyli a celou dobu se domnívali, že hlídají sklad zdravotnických zásob, při službě u supertajného bunkru k dispozici mimo běžné elektronické signalizace i plot z infračervených paprsků.

O tom, co skutečně v podzemí je, nevěděli ani mnozí důstojníci, kteří zde až do odtajnění po roce 2001 sloužili. Po roce 1989 a po vstupu ČR do NATO ztratil kryt pro armádu význam.

Poté, co jej převzala Správa jeskyní Moravského krasu, se zde od roku 2008 provází jako v páté jeskyni Moravského krasu a čtrnácté v zemi. A jeskyňáři za zdmi bunkru objevují další a další prostory. Tajemné podzemní jezero v údajně obřím dómu popsaném v roce 1939 ještě čeká na svoje objevení. O překvapení však ani teď není při návštěvě nouze. Ostatně zkuste se přijet podívat. Jeskyně se využívají také pro koncerty a řadu dalších akcí.