Skanzen v Přerově přibližuje život venkovanů ve středním Polabí

Než si zvyknu na všudypřítomné figuríny, které skanzenu dávají nový, přitažlivější rozměr, po vstupu do místností tvrdošíjně zdravím, v domnění, že jsou tam živí lidé. Pak se sama sobě směju. Tak jsou postavy věrné.

Procházím mezi staročeskými roubenkami a drobnými stavbami (památník, studny, úly, holubník, zvonička atd.) z oblasti středního Polabí, panskými stavbami stojícími při místním zámku (bednárna, myslivna) i přenesenými usedlostmi z etnograficky odlišných oblastí Nymburska, a nasávám dobu dávno minulou.

Pěšinou v trávě se blížím k jedné z chalup, projdu brankou, u zápraží stojí gumáky a dřeváky, o zeď vedle jsou opřené hrábě, jakoby je tu kdosi zanechal jen před malou chvílí. O kus dál se v odpoledním slunci na dřevěné lavici vyhřívá vypasený kocour, z omlácených starých hrnců, stojících na studni, vykukují červené muškáty.

U křivého plotu voní kopretiny. Když si lehnu do sadu pod jabloně, pozoruji bzučící včely a nevěřícně zírám, jak jsem se dostala do pohádky. Zdejší národopisné muzeum založil toskánský arcivévoda Ludvík Salvátor, mořeplavec a etnograf, už okolo roku 1895.

Ten nechal upravit stavbu z počátku 18. století, bývalou panskou kovárnu a rychtu, na staročeskou chalupu a vybavit ji národopisnými předměty. Podle jeho představ byl v místě i okolí vykupován starý lidový nábytek, obrazy, nářadí, nádobí apod. Tím byly zřízeny dvě síně a ty veřejnosti zpřístupněny r. 1900.

V roce 1967 ji do své správy převzalo Polabské muzeum v Poděbradech, obnovilo národopisnou expozici a začalo budovat tzv. polabský skanzen. V dubnu a v prosinci se v celém areálu pořádají tradiční zvykoslovné výstavy Jaro na vsi a Vánoce.

V současné době je v muzeu celkem 33 objektů, z toho sedm chalup, šest špýcharů a dvě stodoly. V zařízených interiérech je předváděn život venkovského lidu ve středním Polabí od konce 18. století do poloviny 20. století. Součástí jsou i zahrádky našich babiček. Uprostřed jedné z nich stojí dokonce strašák, který má zahánět ptáky, již si mezi vzorně upravenými řádky vyzobávají dobroty.

Ale vraťme se ještě ke Staročeské chalupě. Z národopisného hlediska totiž představuje mimořádně cennou ukázku vyspělého lidového stavitelství v Polabí. V průčelí zděného domu je bohatě členěná lomenice, nahoře ukončená kuželovým kabřincem a makovičkou. Štít je nesen třemi ozdobnými sloupky a tím tvoří poměrně hlubokou předsíň. Vnitřek je rozdělen na dvě velké světnice, za každou je spížní komora a další komora je za síní s černou kuchyní.

Chalupa se stala jedním z prvních národopisných muzeí u nás. Zde byly sbírky přístupné až do okupace, kdy byly rozvezeny po okolních muzeích. V roce 1922 byla dokonce před touto chalupou uvedena operou Národního divadla v Praze Prodaná nevěsta. V těsné blízkosti skanzenu stojí romantický renesanční zámek s vodním příkopem, původně gotická vodní tvrz přestavěná na čtyřkřídlý lovecký zámek, jehož polovina se později zřítila.

Bohužel, pro veřejnost je zámek uzavřen, ale můžete ho celý obejít a pořádně si prohlédnout dekorativní pásy i psaníčkové sgrafity a také zbytky příkopu a valů.

V Přerově nad Labem najdete taky muzeum Moto – Velo. Sbírku historických bicyklů a motorek pana Tomáše Moravce si mohli návštěvníci poprvé prohlédnout v roce 1986. Jejím zakladatelem je sběratel a cyklistický závodník Jaroslav Vavřík (1913–1997). Zdejší modely byly mnohokrát úspěšně vystavovány v Čechách i v zahraničí: v Miloticích u Kyjova, v Muzeu hlavního města Prahy, v Národním technickém muzeu v Košicích a Spišské Nové Vsi.

V současné době muzeum vystavuje více než 70 jízdních kol a 60 motocyklů s řadou unikátů, např. ucelenou sbírku předválečných motocyklů zn. ČZ, jízdní kolo Slavia No. 001, vyrobené firmou Laurin & Klement v r. 1895, a řadu dalších technických zajímavostí a dobových doplňků. Otevřeno mají mimo pondělka vždy od 9 do 17 hodin.