Článek
„Žil jsem jistou dobu v Austrálii a in-line brusle jsem na pohyb mimo domov používal nejčastěji. Jednoho dne mne napadlo, co to takhle zkusit rovnou kolem celého světa? Nikomu přede mnou se to ještě nepodařilo,“ vysvětlil televizi RTL Mats svou motivaci.
Frankelovi chtějí svým sportovním výkonem získat finanční prostředky pro oběti válek po celém světě tím, že dělají zdarma reklamu Mezinárodnímu červenému kříži a Mezinárodnímu červenému půlměsíci. Mats proto nazval svou anabázi Mír na kolečkách.
„Vždycky jsem byl pacifistou, vzpomínám si, jak mě jako malého kluka rodiče vzali několikrát na demonstrace proti válce ve Vietnamu, kde tehdy bojovali i australští vojáci. Ovlivnilo mě to na celý život,“ vysvětluje.
Hory mu daly zabrat
Putování Frankelových začalo v dubnu ve švédském lyžařském středisku Are, kde se na nelehkou cestu připravovali čtyři roky.
Ještě než nastala jarní obleva, přejel Mats na bruslích, následovaný Lisou a oběma dětmi v autě, skandinávské hory a zamířil do starobylého Trondheimu, který kdysi býval hlavním města Norska a v jehož výstavné katedrále přijímají norští panovníci na hlavu poprvé královskou korunu.
Mats se na cestu, měřící více než 30 000 kilometrů, vydal letos v dubnu ze švédského Aru; pokud půjde vše hladce, bude doma v červenci příštího roku.
Odtud přeletěla celá rodina do skotského Edinburghu. poté putovali na kolečkách i velkých kolech přes vysočinu a pláně východní Anglie k pobřeží, kde se nalodili na trajekt do Amsterdamu.
„Zatím nejhůř mi bylo na severu Anglie, v Northumberlandu. Vyjel jsem až na samý vrchol poměrně vysokých kopců. Do tváře mi neustále šlehal ostrý vítr. Druhá strana kopce byla ale tak strmá a plná ostrých zatáček, že jsem prostě musel zout brusle a sejít dolů pěšky,“ vzpomíná Mats.
Lidé poutníkům na cestě pomáhají
Každé ráno zapne navigaci, políbí manželku a děti a na speciálních kolečkových bruslích z uhlíkového vlákna vyrazí vstříc obvyklé denní dávce 75 kilometrů. Mezitím Lisa uklidí místo, kde noc předtím rodina tábořila, a vydá se na cestu. Pozdě odpoledne nebo až navečer dorazí ve stařičkém fiatu na místo, kde budou nově nocovat.
„V Nizozemsku jsme pobývali právě v době svátků. Všechna tábořiště hosté dlouho dopředu obsadili. Když ale majitel jednoho kempu zjistil, proč jsme na cestách, našel nám přece jen místo,“ říká Lisa.
Jindy jim sympatizující rodina darovala přehrávač DVD, aby se Jakob na dlouhé cestě zabavil. Když Lisině dodávce na belgickofrancouzských hranicích praskl klínový řemen, ujali se rodiny nezištně dva polští řidiči kamiónu.
Matsovu cestu sponzorují univerzita ve švédském Lundu, Švédský olympijský výbor, soukromé firmy (mj. Volvo) a nadace. Na snímku před francouzským Le Mont San Michel.
V červenci se Frankelovi dostali až na španělské území a podél pobřeží zamířili do portugalské metropole. Z Lisabonu se letecky přepravili do Kanady. Dobruslit odtud podél východního pobřeží až na Floridu, k tomu musíte mít pořádnou fyzičku.
Na sklonku roku hodlá švédská rodina přejet Jižní Ameriku z Buenos Aires do Santiaga de Chile. Pak se vydají na Nový Zéland, odkud jsou rozhodnuti pokračovat do Austrálie, jihovýchodní Asie, Indie, na Arabský poloostrov a do Egypta.
Cestu, měřící více než 30 000 kilometrů, zakončí putováním proti proudu Dunaje a přes Německo a Dánsko opět ve švédském Aru. Pokud vše půjde hladce, budou doma v červenci příštího roku. „Je to docela fuška, ale dělá nám to radost,“ usmívá se Mats.
