S mohutným hradem Rabí je spojena slepota hejtmana Žižky

Slepota, možná jen neúplná, z něho udělala neporazitelnou vojenskou legendu. Slepec v čele odhodlaných bojovníků dokázal představivostí a logickým myšlením zvolit nejlepší strategii a porážet protivníky.

Slepý vojevůdce v našich dějinách byl již předtím, král Jan Lucemburský padl 26. srpna 1346 v bitvě u Crécy/Kresčaku, kam ho museli vést jeho šlechtici v čele se synem Karlem.

Rabí (i když na náměstí najdete občerstvovnu s názvem Rábská hospůdka, takže čárka sem, čárka tam) se původně jmenovalo Vrabí čili Vrabčí kopec, vrch. Dokonce se psalo i Raby. Písmeno V se asi ztratilo při užívání staročeského spojení „v Vrabí“ nakonec splynulo s předložkou do tvaru Vrabí a poté už jen Rabí. Pozoruhodné a nevyzpytatelné jsou mnohdy názvy a jména. Tento je příkladem.

Mohutný hrad vystavěli zřejmě páni z Velhartic. Sloužil k ochraně obchodní stezky a rýžovišť v tehdy zlatonosné Otavě. Velhartici byli rodem rozvětveným, podobně jako třeba Ronovci či Vítkovci. Mezi zakladateli se objevují jména Svojše a Dluhomil, od nich odkoupil držební práva přítel Karla IV. Bušek z Velhartic.

Je neuvěřitelné, kolik kamenů museli přemístit dělníci, aby postavili takovou pevnost. Něco narubali přímo na místě, když hloubili sklepení a chodby, ostatní ale museli přivézt z okolních lomů.

Rabí je nesmírně členitá stavba, kolem paláce na nejvyšším místě stála spousta obydlí, stáje a přístřešky. Vše obklopené mohutným opevněním, zdi propojené s věžičkami, dřevěnými zastřešenými ochozy s podsebitím.

Hrad opevnili a podstatně rozšířili Švihovští, kteří ho získali na přelomu 14. a 15. století.

Předhradí vybudoval Břeněk Švihovský, dvorní sudí, dědic po Půtovi Švihovském z Rýzmburka, poté, kdy mu roku 1402 zbořili hrad Skála u Přeštic. Byl odpůrcem krále Václava IV. Stál v čele panské jednoty, s králem často válčil. Za husitských válek hrad vlastnil Břeňkův syn Jan, hrad se stal trezorem okolí, kdy zde byly před husity ukrývány cennosti

Šutrů mnoho, ale posádka zřejmě neměla kamennou odvahu, nebo jich bylo málo a přebíhat z jednoho konce na druhý, když na vás zle dotírají husité, jako tomu bylo v roce 1420, zkrátka nešlo.

Kališníci ho v dobré víře ve vítězství Nejvyššího vyrabovali a radujíce se z bohaté kořisti táhli plenit dál. Když se katolíci vzpamatovali, zase hrad obsadili a doufali, že se ti zlosyni už neobjeví.

Ale Žižku to dopálilo a rozhodl se k pokračování rabské historie. Jenže tu změnila hloupá tříska ze stromu.

Podle líčení kronikáře Hájka se to odehrálo takto. Žižka přitáhl ke hradu, který bránil Přibík Kocovský. „Ty-li jsi, bratře Žižko?“ Táže se Přibík. Žižka: „Já jsem!“ Přibík: „Krejš holýho!“ (tzn. zdravé oko).

Takto prý byl vyobrazen zidealizovaný rozhovor mezi hejtmanem a obráncem hradu, stojícím na věži. Obraz byl namalován na bráně, dávno zbořené, nesoucí jméno Žižkovo.

Po výměně těch pár slov přiletěla koule vystřelená z praku, odlomila větev ze stromu, pod nímž Žižka dlel, a úlomek dřeva poškodil vojevůdci oko. V jiné verzi to byla plytka vystřelená z kuše.

Rozhovor byl velmi idealizovaný, kališníci zřejmě vyhrožovali, co obráncům udělají, a určitě to nebylo nic příjemného. Při prvním obléhání sice ušetřili majitelova syna, ale jen kvůli výkupnému, pod hradem přitom upálili sedm mnichů.

Těžko si lze představit, že by při vřavě na sebe zúčastnění pokřikovali, šlo přece o to, zlikvidovat protivníka.

Žádné rytířské válčení to nebylo, heslem bylo Bij a zabij!. Na obou stranách, katolíci se s umouněnou holotou, jak husity nazývali, vůbec nepárali. Mohli jim pouze sebrat koně a nakradenou kořist.

Je pozoruhodné, co toho za krátkou, zhruba pětiletou (1419-1424) vojenskou kariéru stihl stárnoucí vojevůdce Jan Žižka. Povětšinou se bojovalo v létě, zima byla na zazimování a přežití.

Po Žižkově zranění husité odtáhli, hrad zase sloužil jako předtím. Od roku 1490 hrad získal s pomocí dvorního architekta Benedikta Reida mohutné dělové opevnění s půlválcovými baštami.

Ale Švihovští se tím finančně vyčerpali, rozprodávali majetky a roku 1549 museli Rabí kvůli dluhům prodat.

Na císařův rozkaz měli hrad rozvalit

Středověká pevnost sestávající ze tří stupňovitě nad sebou položených částí, každá s vlastním opevněním, branou a padacím mostem, přestávala sloužit svém účelu. Začátkem třicetileté války hrad znovu vyplenili, a to byl začátek jeho konce. Na panovníkův rozkaz ho měli zlikvidovat, naštěstí k tomu nedošlo, máme tak možnost prohlídky jedinečného areálu.

V hradním sklepení je model, jak asi stavba vypadala v době své největší slávy. Uvidíte i audioprogram o dobývání hradu husity. V nejspodnější sklepní části je přirozená krápníková výzdoba.

Značná část zdiva posloužila jako stavební materiál.