Romantický Oybin: česká stopa v Žitavských horách

Zatímco jiné zříceniny často připomínají jen hromadu kamení, Oybin se s pomocí restaurátorů dochoval do takové míry, že vás procházka v jeho kulisách přenese o několik set let do minulosti. Rázem také pochopíte, proč si místo oblíbili romantičtí umělci. Návštěvníci z Česka jsou tu podle všeho častými hosty - nápisy i informace si přečtete v češtině a v chatě s občerstvením za hřbitovem v severní části skalního masivu si můžete dát točené pivo z Liberce za přijatelná tři eura a šedesát centů.

Od parkoviště v centru obce je to jen pár set metrů k zastávce „horského expresu“, který vás vyveze téměř až ke vstupní bráně hradu. Tuto možnost ocení především výletníci, kterým by dělalo problém překonat padesátimetrové převýšení.

Svižnou chůzí trvá cesta nahoru něco přes deset minut. U pokladny dostanete leták s plánkem areálu, kterým prochází asi kilometrová okružní trasa s několika vyhlídkami. Hrad nad Oybinem stál už v polovině 13. století, aby chránil obchodní stezku z Čech do Lužice. V letech 1348 až 1374 pobýval v nedaleké Žitavě a zřejmě i na Oybinu Karel IV., který nechal hrad rozšířit mimo jiné o Císařský dům.

Dodnes se zachovala jeho impozantní severní stěna, která je jedním z častých motivů děl romantiků. Ty začal kopec přitahovat ještě před polovinou 18. století. Na základě jejich obrazů sem zamířili i první turisté.

Po panovníkově smrti bydlel v paláci převor celestinského kláštera, který tu císař v roce 1369 založil a přestěhoval do něho svou knihovnu a sbírku relikvií. V bývalé obytné věži, nejstarší části hradu, je Karlu IV. věnována expozice, kterou doplňuje například dobová maketa areálu či brnění nalezené v rozvalinách Císařského domu. Zpestřením hlavně pro malé návštěvníky je model hradu a kláštera s otvíracími okénky.

Obrázky uvnitř seznamují s tamním životem ve středověku. Zúčastníme se honu, nahlédneme do hradní pekárny, na stavbu či do klášterní písárny, kde mniši opisovali cenné svazky, vázali a ilustrovali knihy. Po otevření jednoho z okének se rozezní rytířská píseň. V někdejší klášterní márnici jsou zase vystaveny archeologické nálezy, zejména gotické a renesanční kamnové kachle. Jejich výzdoba měla reprezentační úlohu, mohla vyjadřovat politický postoj a sloužila i k duchovnímu zamyšlení.

V klášteře žilo většinou šest až dvanáct řeholníků až do dob reformace, kdy celestini odešli. Pak je krátce vystřídali jezuité.

Působivá je návštěva pozůstatků gotického kostela, v němž se kromě zdí zachovala lomená oblouková okna. Vlastně by se s trochou nadsázky dalo říct, že zůstalo všechno kromě střechy. Klášterní atmosféru tu navozují dřevěné lavice a tichý zpěv mnichů ozývající se odněkud z reproduktorů. Výborná akustika prostoru je využívána k nejrůznějším akcím.

Mistr, který kostel vybudoval (částečně ho vysekal do skály), spolupracoval s dílnou proslulého stavitele Petra Parléře, který se podílel mimo jiné na stavbě pražské katedrály sv. Víta či Karlova mostu. Zhruba od poloviny 16. století klášter, který patří k nejvýznamnějším středověkým řeholním stavbám v Německu, upadal.

Než areál odkoupilo město Žitava, poslední bratři, jezuité, odvezli v roce 1562 s sebou do Prahy důležité části vybavení včetně cenné knihovny.

Součástí kostela je Václavská kaple, jejíž předlohou se stala stejnojmenná kaple ve svatovítské katedrále v Praze. Císař se do ní uchyloval, aby se mohl o samotě věnovat duchovnímu rozjímání. V kryptě pod kostelem byly v roce 1421 kvůli nepokojům během husitských válek uloženy do bezpečí části pokladu z katedrály sv. Víta. Vedle kostela spatříme nad sebou „záclonové“ a „knihovní“ okno - ukázky vrcholné gotiky, které jsou často zobrazovanými symboly Oybinu.

Ještě než se křížovou chodbou vybudovanou mezi kostelem a skalním srázem dostaneme na hřbitov, dáme si trochu do těla výstupem na kostelní věž. Odtud spatříme nejen blízké i vzdálenější kopce a skály, ale také sousední objekty středověkého komplexu. Od 16. století mohli být na Oybinu kromě mnichů pochovávány i osoby mimo klášter.

Na dohled hřbitova se nachází zmíněná horská chata s občerstvením postavená v alpském stylu v polovině 19. století. Kromě piva a limonády si tu můžete dát buřtguláš, langoše, zelňačku, grilovanou klobásu či hranolky. Větší zážitek než jídlo ovšem přinášejí výhledy z plošiny s bezpečnostním zábradlím a posezení na terase pod skalami. Odtud vede okružní vyhlídková trasa kolem hory, jejíž terén je proměnlivý.

Písek vytvořený zvětráváním skal střídají kameny, kořeny stromů, dřevěné můstky, schody kovové i vytesané ve skále. Když procházíte úzkou průrvou nebo mezi vysokými pískovcovými věžemi, připadáte si jako ve skalním městě. Z vyhlídky u domečku se zařízením zvaným camera obscura (zpřístupněno po předchozí domluvě) budete mít jako na dlani oybinské údolí s úzkokolejnou dráhou. Po ní sem z Žitavy od konce 19. století jezdí vlaky tažené parní lokomotivou.