Otrokář od Klatov pojmenoval svou plantáž Bohemia. Teď mu věnovali část expozice na zámku v Červeném Poříčí

„Na konci 18. století se vypravil na cestu do Jižní Ameriky, kde se stal jedním z největších plantážníků a bohužel i otrokářů své doby,“ řekl Novinkám Marcel Čermák, kastelán zámku Červené Poříčí. Katz z rodné země odešel kvůli dobovým protižidovským zákonům – podle nich třeba neměl jako druhorozený syn právo se oženit.

„Přes Amsterdam se vydal do Anglie a pak do Jižní Ameriky. Tam začínal jako podomní obchodník, ale vypracoval se na jednoho z nejbohatších plantážníků,“ připomněl Čermák. Těch plantáží měl na počátku 19. století celkem sedm, jednu pojmenoval Bohemia.

Návštěvníci se tu dozví, že v kolonii Berbice vlastnil zhruba každého desátého z jednadvaceti tisíc tamních otroků. Dobové prameny ho popisují jako osvíceného kolonistu, který otrokům poskytoval lékařskou péči i relativně stabilní příděly jídla. S otrokyněmi zplodil minimálně osm dětí, kterým se snažil zajistit budoucnost v Británii, kde bylo otroctví zrušeno v roce 1809.

Zemřel v roce 1835, když mu táhlo na sedmdesát let – dnes ho připomínají už jen zvony s věnováním ve městě New Amsterdam na atlantickém pobřeží Guayany.

Plantážníkovi je věnovaná jedna místnost, která má vybavením evokovat Katzovu pracovnu, nechybí tady masivní stůl, mapy, ilustrace… A také skřehotání papouška, i když jen nahrané.

„Nejde o tradiční muzejní expozici, chceme, aby ji návštěvníci vnímali všemi smysly,“ upozornil Čermák. Třeba i čichem – kdo chce vědět, jak voní kupříkladu ambra nebo myrha, stačí, když odklopí příslušnou dózu. K vidění jsou tu i dobové filmové skeče.

Přeneseme se do časů na přelomu 19. a 20. století. „Tehdy zažívalo cestování díky vědeckotechnické a průmyslové revoluci velký boom,“ připomněl Čermák a dodal: „Šlechta cestovala odjakživa, ale díky moderním dopravním prostředkům se její možnosti rozšířily. Otevřela se jí náruč celého světa. Aristokraté vyráželi za turistikou, za radostmi, za poznáním, za zdravím do lázní, ale i za osvětou, třeba na průmyslové výstavy.“

A domů si vozili suvenýry, kterých je tady k vidění víc než dost. Od afrických trofejí přes pohlednice z Lurd až po nejrůznější dámské cetky.

Turisté s modrou krví vyžadovali svou dávku pohodlí. „Často se přespávalo v jednoduše zařízených zájezdních hostincích, ale panstvo chtělo mít určitý komfort,“ podotkl Čermák. „Takže s sebou vozili spoustu vybavení. Nábytek, skládací židle. A také skládací postele, aby nemuseli spát na lůžkách, která už použilo spousta lidí před nimi,“ připomněl kastelán.

Expozice bude v Červeném Poříčí k vidění až do konce desetiletí. „Jde o jednu z hlavních novinek letošní návštěvnické sezóny v Plzeňském kraji,“ doplnila Markéta Slabová, tisková mluvčí Národního památkového ústavu.