Od Salingburgu k Seebergu

K lázeňskému životu odjakživa patřily zajímavé procházky, a tak okrašlovací spolek Františkových Lázní budoval od 80. let 19. století kromě zeleného pásu parků i tehdy módní rozhledny v pseudohistorickém slohu. Na malém návrší „Na Vyhlídce“ tak vznikl pseudohrádek, z jehož cimbuří ve výši deset metrů byl krásný rozhled do okolí. Pro větší romantiku se vymyslelo, že tam sídlí bůh pramenů Salinger, odtud i název rozhledny Salingburg.

Hrádek zůstal dodnes, bůh asi taky, protože prameny pilně tečou, jen ten rozhled už není, co býval: z menší části je stíněn vzrostlými stromy, nejvíce pak částí blízkého hotelu, postaveného na místě ideálním pro jeho majitele a hosty, ale ne pro návštěvníky rozhledny. Ta je na rozdíl od hotelu zadarmo, stačí vyšlapat 52 točitých schodů. Rozhled i tak stojí za to.

Těsně pod Salingburgem upoutá pozornost ohrazený výběh daňků, dost krotkých na docela blízké setkání. U nedalekého Železnatého pramene můžeme načerpat minerálku na cestu (přístup volně 24 hodin denně) a vydat se po srdíčkových trasách lesoparkem Amerika až ke stejnojmennému rybníku.

Najdeme tam restauraci, minizoo spíš pro děti a hlavně dvě místa, odkud lze pozorovat vodní ptáky; jsou tam tabule s informacemi i vyobrazeními. Rybník je významnou ptačí rezervací a zimovištěm tažných ptáků. Ty méně vzácné, např. bílé volavky, potkáme u rybníků a v lukách i v širokém okolí.

Pokračujeme po zelené turistické značce úzkou, málo frekventovanou silničkou kolem rybníka Miska a myslivny Diana do Lužné. Tam pozor u autobusové zastávky na neurčitě směrovanou šipku. Značka nevede na širokou silnici, ale uhýbá na zprvu štětem vysypanou cestu do lesa.

V lese už je značeno dobře, cesta vede kolem krásných rybníků, až se nakonec mírným, ale vytrvalým stoupáním dostaneme na kraj obce Poustky, jejíž částí je Ostroh (německy zvaný Seeberg), který dělá reliéfem čest svému jménu. Jako první nám Poustka nabídne monumentální kostel sv. Wolfganga, který postupně vstává z mrtvých, jak finance dovolí. Prohlídka nicméně možná je a je zajímavá i sama o sobě právě tím kontrastem stavby s již obnovenou střechou a interiérových prvků v dosud žalostně syrovém stavu; krom toho jsou v kostele instalovány výstavy fotografií.

Od kostela je možno sledovat naučnou stezku s prudším klesáním a stoupáním kolem hradního ostrohu nebo pohodlně jít přímo na most vedoucí k hradu, z něhož je na hrad také krásný pohled. Ještě dřív, než k hradu dojdeme, nás uvítá roztomilý malý vodní mlýn a odpočívadlo s další informační tabulí.

Hrad Seeberg je jedním z ministeriálních hradů, kterých bylo na Chebsku v souvislosti s kolonizací řídce osídleného území povícero. Ministeriálové nebyli ministři; byli to říšští úředníci pověření správou svěřeného majetku i případnou vojenskou službou podobně jako svobodná šlechta, až na to, že kvůli jejich podřízenému, nesvobodnému postavení se u nich předpokládala větší loajalita.

Hrad Seeberg pochází pravděpodobně z třetí čtvrtiny 12. století. Na rozdíl od „umělého“ Salingburgu je méně romantický, ale zato autentický. Hrad měl několikrát namále. Poprvé po vyrabování a vypálení Švédy ve třicetileté válce. Následující obnova vydržela sotva půl století, potom se hrad dostal do majetku města Cheb, které z něj udělalo poplužní dvůr a ubytovnu pro chudé tkalce.

Až nějakých dvacet třicet let poté, kdy Františkolázeňští vybudovali Salingburg, vzešel z vlastivědných a národopisných kruhů impuls k obnově skutečného románského hradu v sousedství lázní – a na hradě vznikla výletní restaurace v historickém stylu, která se těšila velké oblibě a fungovala do poloviny 50. let minulého století. Od té doby hrad opět chátral; začátkem 80. let šlo tak leda zvenku obejít prakticky zpustlou hrázděnou stavbu.

A právě tehdy se Františkovy Lázně, respektive jejich městské muzeum vyznamenalo. Jeho ředitel Pavel Stříbrný si vzal obnovu hradu za vlastní a prosadil ji namísto demolice, jež by jinak hradu hrozila. A tak od roku 1990 mohou návštěvníci obdivovat na jedné straně renovovaný románský i gotický palác a renesanční křídlo s arkádami, na druhé straně hospodářské předhradí s historickou sýpkou a kolnou či holubníkem.

V hradních budovách je expozice vývoje nábytku v 19. století a výstavy, v hospodářském předhradí zemědělské nástroje. V sezoně se o víkendech navíc pořádají koncerty a podobné kulturní akce.

Do Františkových Lázní se dá buď dojet autobusem, nebo jít 5,5 km po žluté a následně zelené značce po méně frekventované silnici. Cestou na okraji Poustky nejen děti ocení výběhy s lamami a ovcemi. Silnice jde převážně otevřeným terénem, jen místy je lemována lesem. Asi v polovině nás panel upozorní na zaniklou osadu Dvoreček a krásný památný dub s obvodem kmene 458 cm a koruny 24 metrů.

K dalšímu památnému, 330 let starému dubu v Jedlové bychom museli odbočit pár set metrů cyklostezkou směrem na Krapice. Jakkoliv ten dub již utrpěl povětrností, která ho připravila o část koruny, je obdivuhodný svou šířkou. Pokud pokračujeme dále po značené silnici, dojdeme do Františkových Lázní kolem evangelického kostela sv. Petra a Pavla k Městským sadům.