Nudný Split? Chorvatský přístav dokáže překvapit širokou nabídkou aktivit

Nebude sám. Stále přibývá turistů, kteří zde objevují památky z dob Římské říše, ale také romantické uličky, dvorky a zákoutí Starého města, které se ocitlo na seznamu světového dědictví UNESCO. Mohou tu vyrazit lodí na výlet, třeba na okolní ostrovy, ochutnat chorvatská vína, vyjet na zdejší cyklostezky, a tak bychom mohli dlouze pokračovat ve výčtu různých aktivit a zajímavostí.

Je půlka října, svítí sluníčko a teplota dosahuje 26 stupňů Celsia. Sedím uprostřed císařského paláce na malém náměstíčku, kterému tady říkají peristyl, a popíjím pivo Osel. Přímo proti mně se tyčí čtyři antické sloupy se zdobenými hlavicemi a za nimi pak monumentální průčelí soukromých komnat císaře.

Před budovou vpravo sedí lidé na polštářích položených na vyleštěném vápencovém schodišti před noblesní restaurací Luxor. Objednávají si nejrůznější nápoje.

Vedle vchodu do restaurace musíte trochu hledat nenápadný vstup do tajuplného chrámu kdysi nejvyššího římského boha Jupitera. Když porovnám oba vchody, je jasné, co asi bude většinu lidí lákat víc. Naproti Luxoru, na druhé straně malého náměstí, stojí bývalé mauzoleum císaře, které křesťané přestavěli na kostel.

Je ironií osudu, že mauzoleum císaře, jenž ke konci své vlády začal tvrdě pronásledovat a likvidovat křesťany, se nakonec proměnilo v římskokatolickou katedrálu sv. Domnia. Přesně podle hesla: Když nemůžeš nepřítele porazit, jednoduše ho přežij. Je to originální stavba. Prolínají se v ní různé stavební styly, aniž by působily nesourodě. Jsou v ní vystavená nádherná vyřezávaná vrata, stará 800 let.

Dioklecián, jehož portrét tu najdete na řadě míst, byl vedle Konstantina Velikého jedním z nejvýznamnějších císařů na sklonku Římské říše. Pocházel z chudé rodiny, jeho otec byl písař a dědeček propuštěný otrok.

Dioklecián udělal oslnivou kariéru v armádě. Za dvacet let neprohrál jedinou bitvu. Obdivoval ho i Napoleon. Na válčení ho nezajímala sláva, ale pragmatická vítězství. Byl racionální, energický a cílevědomý. Měl také organizační talent. Císařem ho zvolili vojáci. Není zřejmě náhoda ani to, že jeho kdysi luxusní palác má půdorys vojenského tábora.

O svoji moc se podělil se třemi spoluvládci. Chápal, že problémy upadající říše těžko zvládne jeden člověk. Zkusil udělat několik reforem. Pádu Římské říše nezabránily, oddálily ho však zhruba o 150 roků. Jako jediný císař v římské historii se dobrovolně zřekl císařské moci, tedy svého úřadu. Unavilo ho nekonečné válčení s barbary i s okolními říšemi a začaly ho zmáhat nemoci. Odešel do ústraní.

Ale i v něm ho dostihla bouřlivá chaotická doba. Musel se vyrovnat s vraždou své ženy a dcery, podobně jako se smrtí řady přátel. Po víc než deseti letech života v ústraní umřel přirozenou smrtí. Což bylo u římských císařů neobvyklé. Mnohé z toho, co vytvořil, přetrvalo dodnes. Split z toho může těžit, a těží.

Sedím v baru na střeše hotelu Conaro a přede mnou voní káva. Mám krásný výhled na moře, okolní ostrovy, hory i historické centrum. Do baru může přijít kdokoliv, nejen hosté hotelu. Svůj nápoj si tu vychutnáte u stolu na terase, u stolku v mělkém bazénku se zábradlím ze skleněných tabulí anebo ve vířivce s teplou vodou. Spolu s panoramatem města. Do vířivky se však musíte objednat předem ve wellness centru.

Večer jsme se šli projít do přístavu na promenádu a zašli do restaurace Zrno soli, kterou v posledních pěti letech doporučuje průvodce Michelin i Gault & Milaut. Je v přístavu, kde kotví plachetnice a další osobní lodě. Výborně tady vaří a večeři tu dokážete pořídit i za 50 až 70 eur.

To není málo, ale ten zážitek stojí za to. Myslí si to také dánská královna Markéta II., thajská princezna Ubolratana Radžakanjaová, kapela Guns N' Roses, šéfové FC Barcelona, různí premiéři, prezidenti a další známé osobnosti.

Nalodili jsme se na trajekt, který nás převezl ze Splitu na ostrov Brač. Navštívili jsme tu několik zajímavých míst a v přístavu Milna nastoupili na loď, ze které televizní štáb natáčel dokument o 26. České námořní rallye, nejstarší tradiční regatě pořádané pro české jachtaře. Plachetnice závodily ve dvou kategoriích (First 35, ale i 45), tedy menších a větších lodí. Těšil jsem se na stříkání vln a vyvažování dramaticky nakloněné plachetnice.

Jenže tohle všechno jsem si užil jen na hezkých fotografiích a videoklipech z předchozích dnů. Dnes bylo bezvětří. Naše plachetnice plula na motor směrem na Kaštelac u Splitu, stejně jako většina těch ostatních. Občas sice někdo chvílemi napnul plachty, ale šlo jen o nárazy větru. Na férové závodění, kdy všichni budou mít srovnatelné podmínky, ho nebylo dost.

Jak závod nakonec dopadl, zjistíte na ceskanamornirallye.cz. Já jsem si ve slunném dni užíval spíš to, že se tu můžu vykoupat a trochu nahřát. Moře mělo asi 20 stupňů Celsia a vzduch kolem 25 stupňů. Na to, že byla půlka října, mi to připadalo nečekaně příjemné.

Jachtařská sezona tu trvá do konce října, ale někteří nadšenci se tady vydávají na vodu ještě v listopadu. Z přibližně 880 tisíc Čechů, kteří letos navštívili Chorvatsko, jich tu na nejrůznějších typech lodí jezdilo téměř 40 tisíc. Plavidlo si obvykle pronajmou. Když se domluví skupina 8 až 10 lidí, mohou si tu ke konci sezóny vypůjčit plachetnici za 5 až 10 000 Kč za osobu.

Chorvatsko je však pro Čechy zajímavé hlavně tím, že je to sem z ČR blízko a mají tu velký počet jachtařských přístavů, které jsou vybavené elektřinou, vodou a dobrým sociálním zázemím.

Většina Čechů vnímá Chorvatsko jako zemi ideální pro letní dovolenou. Ale jak vidíte, je tam možné uvidět a zažít i spoustu zajímavých věcí na podzim a na jaře.