Servus! Aneb jak se žije v Regensburgu – 1. díl

Už jako studentka gymnázia jsem si říkala, jak to ti Němci dělají, že jsou tak dobří úplně ve všem. Němčinu jsem ale nikdy obzvlášť ráda neměla. Řekněme, že jsem se řadila do té skupiny lidí, co tvrdí, že němčina je ošklivý a tvrdý jazyk. Ale přece jsem si ji po změně gymnázia vybrala jako druhý cizí jazyk (pro mě vlastně již třetí – předtím jsem se učila španělštinu). Už tehdy jsem věděla, že umět německy by pro mě mohlo být v budoucnu velkou výhodou jak v profesím životě, tak i kvůli mým koníčkům (opravdovým čtyřnohým chlupáčům). Po čtyřech letech intenzivní výuky – tímto děkuji mé němčinářce z Gymnázia Oty Pavla, že s mojí neobratnou výslovností měla trpělivost – jsem si říkala, že by byla škoda zahodit čtyři roky úsilí, a hledala jsem obor na VŠ, kde bych mohla svou němčinu dále rozvíjet.

Jelikož jsem stále neznala odpověď na mou otázku, proč jsou Němci s jejich pohnutou historií tam, kde jsou dnes, a navíc jsem často slýchala na jejich účet nejrůznější posměšky, ať už kvůli jazyku, nebo právě historii, a odjakživa ráda bořím mýty, rozhodla jsem se pro česko-německá studia, double-degree bakalářský obor, vyučovaný na Univerzitě Karlově ve spolupráci s Universität Regensburg. A tím byl můj osud stát se na dva semestry obyvatelkou bavorského města zpečetěn.

Než jsem začala hledat bydlení v Regensburgu, navštívila jsem město jen jednou. Tehdy jsem z něj navíc viděla jen nádraží, jednu hlavní ulici a bavorskou slavnost. Kdo přijede do Regensburgu v květnu (nebo září), ten se jistě bude podivovat nad množstvím mladých lidí, ale i rodin s dětmi, kteří po městě chodí v bavorských krojích. Ale jak známo, slavnosti, pivo a jídlo, to prostě k Bavorům patří a k tomu všemu se člověk musí i náležitě obléknout. Tehdy jsem si říkala, že všeobecně panující dobrá nálada ve městě bude jistě závislá na probíhající slavnosti. Teď ale mohu s čistým svědomím říci, že Bavoři jsou oproti Čechům, ačkoli bývají často připodobňováni, o mnoho optimističtější a veselejší lidé s obrovskou chutí do života.

Studium v Regensburgu

Po krátké návštěvě jsem se tedy dala do hledání garsonky. A jak mě upozorňovali starší spolužáci, není to ve městě jako Regensburg věc zrovna jednoduchá. Řezno má něco přes 100 tisíc obyvatel, takže ho lze velikostí přirovnat třeba k menším českým krajským městům. Z toho tvoří ale 35 tisíc jen studenti, kteří se neustále stěhují do, z nebo různě po Regensburgu. Zejména v době těsně před začátkem semestru poptávka značně převyšuje nabídku. Proto se vyplatí začít hledat bydlení včas (alespoň tři měsíce – smlouvy mají většinou tříměsíční výpovědní lhůtu),  případně si připlatit měsíc navíc, protože ty nervy, které zažili mí spolužáci, kteří rad starších neuposlechli, za šetření nestojí.

Pokud člověk netrvá na tom, mít byteček sám pro sebe, může se podívat i po pokoji v bytě obydleném Němci, případně zahraničními studenty – tzv. WG-Zimmer (WG = Wohngemeinschaft). Ne vždy však je takový pokojík levnější než samostatná garsonka, zvláště pokud se nachází v centru města nebo v blízkosti univerzity. Pokud jste dostatečně družní a projdete „castingem“ – ano, na jeden termín prohlídky dorazí klidně i 30 zájemců, z nichž si obyvatelé bytu vyberou svého nového spolubydlícího – pak vás ale jistě čekají nezapomenutelné zážitky se spolubydlícími od bujarých večírků až po uklízení jejich svinčíku.

A jak že se tedy bydlí a studuje v Regensburgu? To se dočtete v dalších dílech tohoto seriálu. Servus!