Muránská planina na Slovensku je přírodním klenotem

Národní park Muránská planina v západní části Slovenského rudohoří má rozlohu 21 931 hektarů a jeho podstatnou část tvoří krasová plošina. Výškové rozpětí je od 400 metrů v údolí Muránky až po 1439 metrů vysokou Fabovu hoľ.

Příroda je bohatá na vzácné a málo pozměněné společenství rostlin a živočichů. Na vápencovědolomitovém bradle roste stálezelený keřík, jaký nenajdete nikde jinde na světě – lýkovec muránský. Žijí tu medvědi, vlci, rysi, divoké kočky, vydry, orel skalní i křiklavý.

Výhodným výchozím bodem pro objevování Muránské planiny je obec Muráň, nad níž se tyčí na skalním ostrohu zřícenina Muránského hradu. Cesta po šestikilometrové turistické cestě s převýšením 550 metrů trvá přibližně dvě hodiny.

Vstupní hradní brána má první oblouk renesanční a druhý gotický. Na rozsáhlém nádvoří člověka překvapí mohutnost a rozloha hradu. Rozkládal se na ploše tří hektarů a ve výšce 938 metrů byl nejvýše položeným gotickým hradem ve střední Evropě.

V 15. století patřil Muránský hrad Janu Jiskrovi z Brandýsa, a proto ho také navštívil Alois Jirásek, když sbíral podklady pro svůj román Bratrstvo. Osídlen byl až do počátku 18. století, kdy ho poškodily požáry a začal pustnout. Hrad je po okrajích lemován příkrými svahy a ze zbytků hradeb se otevírá nádherný výhled na okolní hory.

Od hradu vede modře značená cesta na Velkou louku, která za Slovenského národního povstání sloužila jako polní letiště. V dáli je vidět hřebčín, jediný trvale obydlený lidský příbytek na planině. Koně ale nikde.

Za chvíli se však kolem nás přežene celé stádo bravurně dirigované mladým mužem na koni, jako vystřiženým z Divokého západu. Je jedním z osmi lidí, kteří se o dvě stě padesát koní starají. V pracovní smlouvě nemá napsáno kovboj, ale pastevec koní. Bydlí v maringotce bez elektřiny a vody, stejně jako jeho předchůdci před šedesáti lety.

Koně a Muránská planina patří dohromady i přesto, že jejich chov tu začal až v roce 1950. Tehdy byl motivován potřebou chovat koně na stahování a odvoz dřeva. Prvních deset let se na Muráni specializovali výlučně na čistokrevný chov huculského plemene, v následujících dvaceti letech pak přistoupili ke šlechtění mohutnějšího koně, jehož výsledkem je samostatné plemeno slovenský horský kůň.

I když jsou koně největší atrakcí planiny, za její skutečný skvost považují mnozí Javorníkovou dolinu. V minulosti jí vedla značená stezka, dnes je turisticky nepřístupná a pokochat se její krásou lze jen z výšky, nebo pokud se vám podaří získat svolení správy národního parku. Nezískává se snadno, ale ta krása za pokus stojí.

Uzoučký kaňon zaříznutý do strmých svahů vznikl činností krasových vod. Kluzké balvany, vývraty, malé vodopády přepadávají přes skalní prahy.

Skalní mísy a tajemné jeskyně, některé se zborcenými stropy, skalními okny a netopýry, spolu s posvátným tichem, umocněným zurčením vody, vytvářejí kulisu nedotčené přírodní svatyně.