Článek
„Čas ukázal, že regulace turistického provozu byla oprávněná. Nedocházelo pak už k poškozování výzdoby a zásadně se omezil rozvoj lampenflóry (řasy a mechorosty v podzemí – pozn. red.). Odpadlo čekání návštěvníků na lodičky a Macocha přestala být toaletou,“ vzpomíná někdejší dlouholetý vedoucí chráněné krajinné oblasti (CHKO) Moravský kras Leoš Štefka.
Správu této chráněné krajinné oblasti vedl 40 let, a to až do roku 2020, kdy odešel do důchodu. Právě on se svými kolegy zavedl největší změny, díky nimž se zvýšila ochrana krasu. K revolučním krokům patřilo uzavření Pustého žlebu (1993) a později Suchého žlebu (1995) přímo v srdci CHKO pro automobilovou dopravu.
Je až neuvěřitelné, že těmito úzkými kaňony jezdily stovky aut včetně náklaďáků. Nyní silnice už pohltila příroda.
Veřejnosti přístupné jeskyně, nyní je jich pět (Punkevní, Kateřinská, Sloupsko-šošůvské, Balcarka a Výpustek), ročně navštíví přes 330 tisíc turistů z celého světa. Provoz v nich byl ale v 80. letech z pohledu ochrany přírody prostě naprosto šokující.
„Chodba mezi propastí Macochou a nástupištěm lodí (v Punkevních jeskyních) byla cítit močí. Stačilo vypít pivo před vstupem do jeskyně a čekání na lodě a teplota osm stupňů Celsia přinutily mnoho návštěvníků odskočit si,“ uvedl Štefka ve svých vzpomínkách na webu stráže přírody Moravský kras, které sepsal k současným sedmdesátinám CHKO.
Dnes pro vstup do Punkevních jeskyní platí přísný režim: každý turista je pod neustálým dohledem průvodců. Pouhé dotýkání se krápníků je přísně zakázáno. Vstup do podzemí je organizovaný, využívá se rezervační systém. Jak to ale bylo v osmdesátkách?
Pokud turista nepřijel hned na začátku provozní doby jeskyně, musel často absolvovat dlouhou frontu a čekat i více hodin na vstup do jeskyně. Neexistoval rezervační systém, a pokud turisté nechtěli čekat, od Punkevních jeskyní odjeli a přijížděli k nim znovu a znovu.
Významný ulomený krápník nahradil plast
Ráno průvodci v jeskyni zapnuli světla a často je vypínali až po odchodu posledního návštěvníka. Přílišné světlo a teplo prospívalo růstu lampenflóry. Jeskyní v hlavní sezoně procházel téměř nepřetržitý průvod turistů v doprovodu několika málo průvodců. Mnozí výklad průvodce neslyšeli a bez dozoru měli čas na zisk suvenýrů v podobě ulomených krápníků. Pokud šlo o významný útvar, musela přijít plastová náhrada.
Ke zdevastovaným krápníkům patří například Jehla v Punkevních jeskyních. V případě Balcarky je takto plastem nahrazen Handžár neboli krápník ve tvaru zahnuté turecké šavle.
Neregulovaný provoz v jeskyních skutečně znamenal ulamování krápníků. Ostatně poznámka z roku 1992: „V Kateřinské jeskyni, která je považována za nejméně devastovanou zpřístupněnou jeskyni, je poškozeno celkem 13 841 forem (z toho 8482 brček a 4382 malých stalaktitů).“
Přesvětlení jeskyně mělo za důsledek již zmiňovaný rozvoj lampenflóry. Pro jeskyně je totiž normální tma, kde zelené rostliny nerostou. Stav v Punkevních jeskyních k roku 1990: 20 procent plochy jeskyně a místy téměř 60 procent krápníků bylo pokryto zelení. Mechanicky tuto vegetaci odstraňovat nešlo, proto byla využita chemie. Při vstupu do jeskyně v době po aplikaci chemického postřiku byl cítit chlór. Na jeskynní živočichy se nepamatovalo.
Změnu přineslo přijetí zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Správa CHKO Moravský kras upravila provozní podmínky jeskyní, byly stanoveny maximální počty turistů v jedné skupině, ve větších skupinách se dvěma průvodci. Mezi skupinami byl stanoven minimální interval a povinnost vypínat světla po průchodu skupiny, což trvá dodnes.
