Článek
Stěhovaví motýlí krasavci monarchové každoročně letí v mračnech o desítkách miliónů exemplářů tisíce kilometrů mezi horami středního Mexika a Severní Amerikou. V posledních letech jich ale drasticky ubývá.
„Loni obsadila první vlna motýlů 60 stromů, letos jen deset,“ sdělil počátkem listopadu správce chráněného území El Rosario Felipe Martinez. Obává se, že z vyčleněné rozlohy rezervace zaplní monarchové už jen malou plochu. Loni to bylo 1,2 hektaru, předloni ještě 2,9 hektaru. Před 20 lety motýli doslova zasypávali tamní borovicový les.
Už v září varovali experti z Kanady, že počty monarchů varovně klesají. Mimořádná vedra je zanesla daleko na sever, až k Edmontonu. Po celé cestě západem a středem USA ale nenalezli svou typickou potravu – rostliny z rodu klejicha (Asclepia), na kterých se jedině rozmnožují. Už o rok dříve se jich kvůli vedrům, které zničily porosty klejichy, narodilo málo a do Mexika se vrátilo asi 60 miliónů místo průměrných 360 miliónů.
Vymření zatím nehrozí
Kvůli nedostatku potravy v důsledku sucha, se milióny afrických pakoňů letos vrátily z tanzanského parku Serengeti zpátky do rezervace Masai Mara v Keni mnohem dřív.
Klimatické změny zmátly také pakoně.
Za normálních klimatických podmínek putují na jih v září a zůstanou tam do dubna. Pobyt v Tanzanii se může o měsíc dva prodloužit či zkrátit, ale návrat na konci listopadu, tedy o pět měsíců dřív, je bezprecedentní.
Litují toho tisíce turistů, kteří přijíždějí sledovat přesun stád, ale i hoteliéři, kteří přišli o obchod. Ani monarchům, ani pakoním nehrozí vymření. Posun jejich migrace ale naznačuje, jaké mohou být dopady klimatických změn, pokud snahy o koordinovanou reakci lidstva budou končit ve ztracenu jako dosud.