Článek
Jeden z nejmalebnějších skanzenů japonských Alp, anglicky nazvaný Hida Folk Village a japonsky Hida Minzoku Mura, leží na okraji města Takajama v prefektuře Gifu.
Oblast ještě není masově turisticky navštěvovaná jako Tokio, Ósaka či Kjóto, ve skanzenu na západním okraji města už ale vyjma místních potkáte i Američany, Australany a Evropany. V davech se tu ale naštěstí ještě tlačit nebudete v žádnou roční dobu. Z centra města se dá do Hida Minzoku Mura dojít příjemnou, asi tříkilometrovou procházkou. Alternativou je Sarubobo Bus, který sem z autobusového terminálu jede asi 9 minut.
Vstupné do placené části Hida no Sato stojí pro dospělé 700 japonských jenů (95 korun), pro děti školního věku 200 jenů (27 korun). Cena návštěvy řady japonských památek a zahrad bývá ve srovnání s obdobnými vstupy v Česku překvapivě příznivá. Objekty jsou vnímány jako součást kulturního dědictví a bývají dotovány městy nebo státem, aby byly cenově dostupné pro všechny, kteří o ně mají zájem.
Kupříkladu vstup do Valašské dědiny v Rožnově pod Radhoštěm, která nabízí podobný počet třiceti historických staveb, stojí dospělého 170 korun a dítě 80 korun. Starší část takajamského skanzenu s názvem Minzoku Mura je navíc přístupná zcela zdarma.
Co čeká v Hida no Sato
První, co návštěvník spatří po vstupu do Hida no Sato, je jezírko Goami, kolem něhož je zakomponováno několik budov. Ačkoli idylická podzimní scenérie působí jako původní horská vesnice, hospodářské stavby sem byly přivezeny z různých částí regionu Hida a vztyčeny okolo původní vodní nádrže.
Goami působí jako okrasné jezírko, nadále ale slouží jako zásobárna vody pro zavlažování rýžových polí. V minulosti se z něj také vysekával led pro potřeby nemocnice a obchodníků s rybami.
V létě jej obrůstají kosatce a plavou v něm kapři koi, takže působí spíš jako výjev z Monetových obrazů. Společně s podzimní scenérií okolních červenajících se japonských javorů tvoří obrázek jako vystřižený z reklamy na Japonsko.
První stavbu skanzenu, dům rodiny Wakajama, daroval původní majitel městu Takajama v roce 1959. Téhož roku byla přenesena do města a 14. července bylo otevřeno jako Národopisné muzeum Hida. V roce 1969 začalo přemisťování dalších staveb na úpatí hory Macukura a současný areál Hida no Sato byl zpřístupněn 1. července 1971.
Na první pohled zaujme dům Nišioka za jezerem, v němž v období Edo v oblasti Širakawa bydleli buddhističtí kněží a jehož podkroví sloužilo k chovu bource morušového. V rámci této tradice jsou v něm umístěny nástroje používané při výrobě hedvábí. Obdobný účel mělo i patro domu Arai se střechou ze štípaných dřevěných desek, jehož zesílená konstrukce dokázala unést dvoumetrovou vrstvu sněhu.
Zdejší historické stavby z období Edo (1603–1868) a následného období Meidži (1868–1912) byly v době výrazné poválečné modernizace Japonska zachráněny před demolicí nebo postupným zánikem v důsledku přírodních vlivů při vylidňování vesnic. Dnes jsou všechny budovy v areálu chráněny jako kulturní památky.
Když do areálu vstoupíte hned ráno, kapři při příchodu prvních turistů začnou zvědavě vykukovat z vody. Nenechte se zlákat a pokračujte stezkou vzhůru kolem jezírka. Na krmení bude dost času později.
Svatyně zapůsobí zvenčí i zevnitř
Vydejte se k šintoistické svatyni Takumi, sestavené z částí pocházejících z různých míst regionu. Obdivujte bránu torii, dlouhé kamenné schodiště strážené sochami psů, a především modlitební síň, v níž se za mistrně zhotovenými dřevěnými dveřmi ukrývá malovaný kazetový strop. Ten je k vidění jen dvakrát do roka.
Interiér svatyně už na dálku září teplými naoranžovělými odstíny dřeva, které kontrastují s okolním lesem. Její návštěva evokuje konejšivou až poetickou atmosféru animovaných filmů Hajaa Mijazakiho. A v kořenech nejmohutnějšího stromu jen a jen spatřit chundelatého strážce lesa Totora.
Malovaný strop svatyně s florálními a zvířecími motivy je turistům zpřístupněn jen dvakrát ročně, na přelomu června a července a na podzim. Letošní druhý termín je stanoven od 10. října do 8. listopadu 2026 a určitě stojí za to navštívit skanzen právě v tuto dobu. U svatyně chcete být první a vychutnat si zážitek zcela v klidu. Pak můžete vyrazit na průzkum dalších staveb a jejich interiérů.
Rady na cestu do Japonska
Dobrou kombinaci nízké ceny a bezpečného přestupního hubu na dálkový let při cestě z Prahy do Japonska nabízí nizozemské aerolinky KLM. Zpáteční letenky z Prahy do Ósaky se zhruba hodinu a půl trvající pauzou v Amsterdamu stojí v zimním letovém řádu od 18 838 korun a ve vzduchu strávíte kolem 15 hodin.
Ósaka je pro poznávání západu a jihu Japonska praktičtěji položená než Tokio. Lze z ní snadno a rychle cestovat šinkanseny směrem na Okajamu, Hirošimu či Fukuoku, případně na jižní ostrov Šikoku. Ósaka je ideální základnou i pro poznávání Kjóta, Nary a Kóbe nebo kolébky matchy Udži. Kdo by nechtěl vynechat návštěvu Tokia a zároveň nechce cestovat dlouho vlaky tam a zpět, může zvolit tzv. open-jaw letenku s příletem a odletem z různých letišť. Kupříkladu kombinace letenek Praha – Ósaka a následně Tokio – Praha začíná u nizozemských aerolinek na ceně 19 566 korun.
Nejrychleji se z nádraží Šin-Ósaka do Takajamy dostanete šinkansenem Tókaidó, který jede do města Nagoja. Odtamtud následně pokračujte Limited Expressem Hida do Takajamy. Celkově trvá cesta něco přes tři hodiny.
Pokud po Japonsku chcete hodně cestovat vlakovou dopravou po vzdálenějších lokalitách v rámci jednoho nebo hned několika ostrovů, může se vyplatit pořízení Japan Rail Passu. V prodeji je na 7, 14 nebo 21 dní a přes oficiální web stojí v běžné třídě v přepočtu 6 770, 10 840 a 13 550 Kč. V komfortnější třídě Green Car vyjde na 9 480, 14 900 a 18 960 Kč.
Kdo by se chtěl přesouvat jen v rámci jednoho ostrova či prefektury, výrazně se vyplatí pořízení lokálních cestovních pasů.
V areálu lze kromě obydlí a hospodářského zázemí podle termínu návštěvy zhlédnout také tradiční obdělávání políček, zejména rýžových, a následné zpracování úrody. K vidění a někdy i k vyzkoušení bývá rovněž výroba dřevěného uhlí, udržování ohně v zapuštěných ohništích irori, zpracování slámy, řezbářství, tkalcovství, příprava tradičních ozdob a malování figurek koček pro štěstí maneki-neko.
Hlavně se v něm ale dají pořídit kouzelné fotografie a nasát atmosféra japonské horské vesničky ze 17. až 19. století. Na závěr je možné nakrmit okrasné koi kapry několika barevných variant. Vedle nápadných bíločervených hojně připlouvají i tmaví, přičemž podobné by člověk našel i v českém rybníku. Speciální krmivo lze koupit u vstupu za částku odpovídající několika korunám.
Sladká zastávka
Kdo se do centra Takajamy vrací pěšky, může se necelého půldruhého kilometru od skanzenu zastavit v cukrárně Hiyoko-an, jejíž specialitou je hiyoko mochi – japonská cukrovinka se vzhledem kuřátka a tak akorát sladkou nadýchanou žloutkovou náplní uvnitř. Stojí 200 japonských jenů, v přepočtu asi 27 korun.
Nad horkou miskou čaje matcha pak lze plánovat, která z dalších lákadel města Takajama rozhodně nevynechat – ať už suši se skvělým lokálním hovězím, ochutnávku saké, nebo návštěvu historických uliček Sanmači.