I méně známá místa Provence ukrývají turistické poklady

Tato vesnice se nachází 9 kilometrů severovýchodně od města Arles, 20 kilometrů na jih od od Avignonu a 82 kilometrů od Marseille. Leží v údolí Vallée des Baux na úpatí Alpilles, což je pohoří obtékané od východu k severu řekou Durance a od severu k jihu Rhônou, do které se Durance vlévá pod Avignonem, tedy přímo na vrcholu pomyslného trojúhelníku, jehož přeponou jsou jižní stráně pohoří Alpilles.

Historie Maussane je spojena s Les-Baux-de-Provence, kde díky strategickému umístění hradu na skalní plošině i do skály vtesaného nacházeli obyvatelé Maussane útočiště v dobách válek. Postupně se Maussane osamostatnilo a vzhledem k jej obklopující úrodné půdě a bezproblémovému zavlažování díky četným pramenům začalo být i hospodářsky významné. Hlavní pěstitelskou a zpracovatelskou komoditou se staly olivovníky, jedny z nejstarších pěstovaných stromů na světě.

Díky tomu v 30. letech 19. století obhospodařovalo Maussane více než 650 hektarů olivovníků a minimálně dvanáct větrných mlýnů moulins a huile (dnes z nich zbyly dva), sloužících k výrobě olivového oleje lisováním čerstvých plodů. Olivovníků zde roste kolem 37 000 stromů.

V současnosti jsou Maussane a nedaleké Mouries největšími producenty olivového oleje ve Francii. Nejžádanější je samozřejmě olivový olej panenský, o kterém s jistotou již i u nás víme, že jde o lisování zastudena, konkrétně za teploty kolem 25°C bez použití chemických rozpouštědel. Těžko lze předpokládat, že by Provensálec holdoval oleji z pokrutin. O tom se lze přesvědčit na zdejších trzích, kde je vždy bohatá nabídka skutečných farmářských, poctivě bio produktů. Ty se konají každý čtvrtek.

K nepřehlédnutí je zdejší fontána Quatre Saisons, což i francouzštiny neznalý odhadne na fontánu Čtyř období, kostel Sainte-Croix pochází z 18. století, starší pak je kaple de Monblan z 15. století. Stále funkční, a to od roku 1620, olivový mlýn Jean-Marie Cornille (obchodní značka Moulin Cornille), stejně tak jako druhý z dochovaných. K vidění jsou dvě staré kamenné prádelny, rovněž ze století páry.

Často se lze dočíst: Maussane-les-Alpilles, rodiště provensálského básníka Fréderica Mistrala… Pravda je, že mistrál, tedy chladný vítr od moře, zde vane kolem stovky dnů v roce, zatímco Frédéric Mistral se nenarodil zde, ale na druhé straně Alpilles v Maillaine. Na východním okraji obce je umístěn kemp Les Romarins Municipal, krom oliv jsou v okolí vinice, a kdo sledoval francouzský kriminální seriál Stíny smrti, pak mohl do Maussane virtuálně zavítat v epizodě Vražda v Les Alpilles. Pokud najdete ze zdi vykukující kohoutek s nápisem eau potable, pak se jedná o vodu pitnou a zdarma.

Jak upozorňuje provensálský web, informující turisty o jednotlivých obcích, neodcházejte z Maussane bez ochutnání jejich slavného oleje. Abyste ocenili jeho chuť, stačí ho trochu nakapat na kousek chleba nebo na malý kousek kozího sýra a s plátkem rajčete máte pravý „péché mignon“ (v překladu cosi jako „slastný hřích“).

Pozůstatky součásti gigantického mlýna se nacházejí 8 kilometrů západně od Maussane v polovině cesty do Arles, silnička jimi přímo prochází. Na jižním zakončení padala voda strmě dolů a poháněla lopatky řady neuvěřitelných šestnácti mlýnů.

Přestože se z této jako komplex největší koncentrace mechanické síly ve starověku mnoho nedochovalo, stále je možno obhlédnout oblouky akvaduktu a korytem dojít až k výhledu na sráz, kde jsou vidět skromné pozůstatky mlýnů.

Je nutno zmínit, že oproti výše zmíněným mlýnům sloužily k semílání obilí pro obyvatele Arles. Jejich produkce je odhadována na 4,5 tuny mouky denně, která postačila k výrobě chleba pro zhruba 20 000 Římanů, kteří kdysi tento kraj obsadili (ostatně Provence je pojmenování vycházející z termínu provincie). Model mlýna je k vidění v Muzeu starověku v Arles.

Tři kilometry od poslední zastávky je to do obce, jež je jen o něco větší než Maussane. Co se literatury týče, tak v ní ovšem najdeme zásadní stopy. Právě v místním zámečku Château de Montauban svůj literární talent realizoval spisovatel Alphonse Daudet, rodák z Nîmes (1840-1897. Pobýval zde u příbuzných své manželky, spřízněné s rodinou Ambroy, která své sídlo měla v zámku. Právě zde je tudíž umístěno spisovatelovo muzeum, ale i provensálský betlém a další expozice přibližující místní tradice. Zámek otevírá brány návštěvníkům jen v letní sezoně.

Daudet, autor humorných příhod Tartarina z Tarasconu, ovšem občas ze zámku vyrazil po okolí, kde ho inspiroval jeden z nedalekých větrných mlýnů (povídky Listy z mého mlýna). A tak, ještě cestou od akvaduktu se doslova nabízí navštívit

Tento mlýn se nachází na pasece v lese napravo od cesty, domlel již za 1. světové války. Původní se jmenoval Ribet, po vysvěcení Saint Pierre a v roce 1935, a to po rekonstrukci iniciované spolkem Přátelé Alphonse Daudeta, získal pojmenování po spisovateli Daudetovi. Od placeného parkoviště je to k němu vskutku jen nějakých 200 metrů.

A kdo má rád monumentálnější UNESCO památky, tak 5 km od Barbegalu, kousek před Arles, stojí mohutné ruiny opatství Montmajour.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Zájezdy do Francie