Článek
Na prvním místě je pochopitelně moře a zdejší pláže. K nejkrásnějším patří Tigaki a Marmari, která je považovaná za jednu z nejbělostnějších pláží na světě, a k nejzajímavějším „therma beaches“.
Jak už název napovídá, jde o přírodní termální lázně, byť označení lázně působí značně nadneseně. Kós totiž leží na tektonickém zlomu a dění hluboko pod zemským povrchem se tu projevuje právě vývěry horkých pramenů, a to přímo do moře.
Oficiální údaje uvádějí, že sirné prameny mají až 50 °C, ale mořská voda je v uměle vytvořené laguně ředí na snesitelnější teplotu. Přesto je rozumnější sem zamířit poránu či vpodvečer. A pozor - nečekejte tu žádný přehnaný servis, obyčejná oblázková pláž je sevřená mezi skalami a sestup od parkoviště vám zabere zhruba 15 minut.
Po stopách antiky
Až se nasytíte mořských vln a slunečních paprsků, je čas vyrazit za poznáním. Celý ostrov je dlouhý zhruba 45 kilometrů a na šířku má kolem deseti kilometrů, takže je tu všude blízko. Vezmete-li to od východu na západ, bude první na řadě hlavní město, které nese stejné jméno jako celý ostrov. Hned u přístavu narazíte na pevnost Neratzia Castle, kterou tu ve středověku postavili rytíři řádu johanitů.
„Jejím úkolem bylo chránit přístav i celý ostrov. Ten za johanitů, kteří ho ovládali více než dvě století, představoval výspu evropského křesťanského světa v oblastech pod vlivem muslimských Osmanů,“ upozorňuje Tereza Lobilová, průvodkyně CK Blue Style, a dodává, že nakonec ostrov stejně neodolal: „Roku 1523 ho dobyli Turci a vládli zde až do roku 1912.“
Kós přezdívaný Hippokratův ostrov
Kós je třetím největším ostrovem souostroví Dodekanés v jihovýchodní části Egejského moře, jen několik kilometrů od tureckého pobřeží. Na rozloze 290 km² zde žije přibližně 37 tisíc obyvatel. Nejvyšším bodem ostrova je hora Dikaio (843 m n. m.). Z Prahy je Kós vzdálen asi 1 792 km a přímý let trvá necelé tři hodiny. Hlavním ekonomickým odvětvím je zde cestovní ruch, který vrcholí během turistické sezóny od začátku května do začátku října. Významnou roli hraje také zemědělství – pěstuje se zde především vinná réva, olivy, mandle, fíky, pšenice a kukuřice.
Hned vedle hradu najdete Hippokratův platan. Legendy říkají, že pod ním vyučoval své následovníky slavný antický lékař Hippokratés a po něm také apoštol Pavel. Ve skutečnosti je ale strom, který zde roste, starý maximálně 1000 let.
Minout byste neměli ani antickou agoru, která byla ve 4. století př. n. l. nejdůležitějším obchodním a společenským centrem ostrova. Její centrální nádvoří obklopovaly kolonády, chrámy, obchody, ale i obydlí. Dnes je tu k vidění jen malá část, většina se totiž nachází pod současnou zástavbou.
Chcete-li si udělat obrázek o tom, jak se v antice na Kósu žilo, zajděte ještě do Casa Romana. Precizně zrekonstruovaná vila pochází ze 2. století, tedy z římské éry, a byla domovem bohaté rodiny. Důkazem je nejen její velikost - má rozlohu přibližně 2 500 m2 a je rozdělena na více než 30 místností -, ale také nádherná mozaiková a fresková výzdoba.
Zakladatel medicíny
Už zmíněný Hippokratés je bezkonkurenčně nejslavnějším Kósovanem, legendy mu přisuzují dokonce božského předka. Tím měl být Asklépios, starořecký bůh léčitelství. Mimochodem, věděli jste, že to byl právě Hippokratés, kdo rozlišil čtyři základní lidské typy a označil je výrazy sangvinik, cholerik, melancholik a flegmatik?
Hippokratés na Kósu v 5. století př. n. l. provozoval asklépion, patrně nejstarší léčebný areál, nebo chcete-li nemocnici, na světě. Její pozůstatky najdete zhruba čtyři kilometry od hlavního města.
Uzavřený areál byl rozložený na třech terasách na výběžcích pohoří Díkeos a všechna patra spojovalo mohutné schodiště. Dole byly ubytovny a také lékařská škola, prostřední terasa byla náboženským centrem a nahoře místnosti k léčení. Za uzdravením sem jezdili lidé z celého Řecka.
Hippokratés jako první hlásal, že nemoc není božím trestem, ale má různé příčiny a že na stav člověka má vliv okolní prostředí a životospráva. Věřil na provázanost duševního a fyzického zdraví. K léčbě využíval termální prameny, byliny, vyráběl si masti, pacientům předepisoval procházky cypřišovým hájem a další pohyb, ale také diety… Dnes bychom jeho léčebné postupy nazvali celostní medicínou.
Poklady z byzantské éry
Jednou z atrakcí Kósu jsou i nádherné západy slunce. Ostrov za to vděčí pohoří Díkeos, z jehož vrcholků si tuhle nebeskou podívanou můžete vychutnat. Jezdí se za ní třeba do tradiční vesnice Zia, která je už ale z velké části pohlcená komercí, anebo na Palio Pyli, jež je pro změnu připomínkou byzantské epochy.
Pod úpatím kopce uprostřed ostrova nejprve v 11. století vznikl klášter, jen o pár let později vyrostl na samém vrcholu hrad a nakonec, pravděpodobně až v 15. století, přibylo město. Hrad byl po celá staletí rozšiřován a opevňován, další a další domy a kostely vznikaly i ve městě pod ním. To se nakonec dočkalo i vlastních hradeb. Vše skončilo v roce 1830 kvůli epidemii moru, kdy se ti, kdo přežili, přesunuli o pár kilometrů dál a založili nové Pyli.
Dnes se tady můžete volně procházet mezi kamennými pozůstatky kdysi úchvatného města a vyšplháte-li se až nahoru, určitě nebudete litovat. Výhledy odsud jsou excelentní! Chce to ale pevné boty a nezapomeňte si přibalit pití.
A ještě jedna filmová připomínka: Pokud jste v poslední části trilogie Pán prstenů obdivovali - stejně jako já - postupně zapalované majáky, jimiž Gondor volal o pomoc, pak vězte, že podobný systém měli právě tady na Kósu a že hrad v Pyli byl jednou z jeho součástí. Řetězec pevností doplněný o menší signální věže se tu táhl od Neratzie v hlavním městě přes Pyli a Antimachia až na Kefalos.
Právě Kefalos, západní výběžek Kósu, je poslední zastávkou našeho putování. Na skále nad městem jsou skromné pozůstatky kdysi hrdého hradu, vystoupat až sem se ale vyplatí kvůli nádhernému výhledu. Jako na dlani budete mít písečnou pláž Stefanos se zbytky dvou raně křesťanských bazilik zbudovaných mezi roky 469 a 554, nádhernou zátoku a uprostřed ní ostrůvek Kastrí s bílo-modrou kapličkou. Je zasvěcená sv. Mikulášovi, patronovi řeckých námořníků, a pravděpodobně vznikla už v byzantské éře. Z pevniny se sem dá snadno doplavat a někdy i téměř dojít, protože je tu opravdu mělko.
Pokud tedy přemýšlíte, zda dát Kósu šanci, odpověď je jednoduchá. Určitě ano.
