Dvacet hodin spí a čtyři o ně pečují. Huňaté exponáty mají život snů

Novotou zářící areál byl díky stále většímu zájmu o bernardýny u místních i turistů slavnostně otevřen během letošního léta a nahradil starou budovu umístěnou v historické zbrojírně hned vedle římského amfiteátru, který určitě též stojí za návštěvu.

Projekt unikátní budovy, která má při pohledu shora tvar otisku psí tlapky, byl zadán roku 2019 nadací Barry. Ta převzala chovatelský program slavného plemene od Kongregace kanovníků Great Saint Bernard v roce 2005. Plemeno bylo vyšlechtěno ve stejnojmenném průsmyku Švýcarských Alp (Velký Svatobernardský průsmyk).

Bernardýny vyšlechtili augustiniánští mniši, kteří byli známí svou pohostinností. Původně měli psi v hospicu alpského průsmyku sloužit k přenášení nákladu, později se z nich stali lavinoví vyhledávací psi. Nejznámějším a nejlegendárnějším z nich byl Barry, který měl během své „kariéry“ zachránit životy více než 40 lidem.

Že nejdete do ledajakého muzea je jasné už u obřích soch tří bernardýnů před vstupem, po kterých leze drobotina. A nebezpečí v podobě nákupů číhá nejen na rodiče hned u vchodu, kde čekají stovky plyšáků všech možných velikostí a další psí suvenýry.

A pak už nezbývá, než se naplno ponořit do psího světa. Hned za turniketem jsou představeny cíle nadace Barry a nejen děti se okamžitě zabaví zkoušením psích smyslů pomocí simulací a obdivováním stovek historických fotografií, známek a reklam s bernardýny. Velmi oblíbený je úsek omalovánek, kde pestrobarevní psi díky moderním technologiím následně ožívají na obrazovce a reagují na dotek prstů.

Venku čekají prostorné výběhy ve tvaru polštářků psí tlapky a obdivovat v nich lze nejen bernardýny na vycházce, ale také další zvířata oblíbená u nejmenších návštěvníků, jako jsou kozy, ovce, králíky a morčata.

Určitě si nenechte ujít nevšední interaktivní zkušenost, kdy se v malé skupince lidí postavíte doprostřed kruhové místnosti, na jejichž stěnách po uzavření prostoru probíhá simulace záchrany z laviny. Hlavní hvězdou je samozřejmě bernardýn.

První patro je vyhrazeno čistě pro psy, kteří zde odpočívají, koupou se, češou a krmí. Vše je možné zblízka sledovat přes prosklené stěny.

„Naši psi zhruba dvacet hodin denně prospí a zbylé čtyři hodiny o ně pečujeme. Nechybí samozřejmě pravidelné krmení, procházky a hydroterapie. Někdy také chodí na návštěvy pacientů do nemocnic,“ popsala typický den v životě zdejšího bernardýna Andrea Zollingerová z psího muzea.

Přestože se jedná o kombinaci muzea a zábavního parku, hlavní důraz je zde kladen na pohodlí a dobré prospívání psů. K blízkým interakcím s bernardýny zde tak kromě výjimky, předem rezervované aktivity seznámení s bernardýnem v malé skupině návštěvníků limitované věkem a nutností rozumět francouzsky, nedochází.

Opravdoví milovníci psů ale s absencí hlazení nemají problém. Na 2400 metrech čtverečních je dostatek možností, jak si přítomnost bernardýnů užít způsobem, který je nestresuje.

Barryland je v současnosti permanentním domovem 40 psů různého věku, kteří si vychutnávají zdejší horský vzduch i zeleň okolního lesa, jež je vzdálen, co by psí hračku dohodil.

Po vyzkoušení rozličných aktivit si nezapomeňte udělat selfie s digitálním bernardýnem, na které se kvůli velké oblíbenosti často tvoří fronty. Vzpomínku na čas strávený v blízkosti přátelských psích obrů si můžete rovnou nechat vytisknout nebo poslat na e-mail.

Otevřeno je denně od deseti do šesti, vyjma 24. a 25 prosince, a vstupenka dospělého vyjde v přepočtu na 600 korun. Děti a mladiství od šesti do dvaceti let platí bezmála 400 korun a rodinu o dvou dospělých a až čtyřech dětech do 16 let vyjde vstupné na 1900 korun.

Jen pár set metrů cestou kolem římského amfiteátru doleva je vzdálena Fondation Pierre Gianadda, která v sobě kombinuje umělecké muzeum, v současnosti vystavující kolekci od Rembrandta k Van Goghovi, originální nálezy z amfiteátru, automobilové muzeum plné nablýskaných veteránů i park soch a další výstavy.

Kdo by chtěl raději po návštěvě Barrylandu bernardýnům připít na zdraví douškem skvělého lokálního vína, z jehož produkce jde na export zhruba jen jedno procento, a je tak téměř nezbytné za ním vyrazit přímo do Švýcarska, může se vydat vpravo a zhruba po 15 minutách dorazí hned k několika vinařstvím. Tak ať žijí!