Hlavní obsah

Dřív tu hojně tekla krev. Nyní historickou uličku hlídají sochy mrtvých

Nachází se jen co by kamenem dohodil od vratislavského Rynku, nejrušnějšího náměstí s barevnými domky jako z pohádkové knížky. Její historie je ale výrazně temnější. Úzkou uličku dlouhou jen něco přes 60 metrů dnes plní krámky umělců, pouze kamenný žlab v jejím středu a název odkazují k původnímu historickému účelu. Nacházely se tu masné krámy zvané „jatki“.

Foto: Taťána Kynčlová, Novinky

Pomník Ku cti jatečných zvířat v historické ulici v centru Vratislavi

Článek

Ulička dnes působí velmi útulně, řeklo by se až romanticky. Nalevo je při vstupu od Rynku zdobené dřevěné podloubí, zprava ji ohraničuje masivní, žlutě omítnutá budova hojně porostlá břečťanem. Také dlažba má dvě tváře. Vlevo je novější cihlová, vpravo letitě vyhlížející cesta tvořená balvany. Jen kamenný žlab vedoucí středem dlažby napovídá, k čemu místo původně sloužilo.

„Ten je původní. Kdysi odváděl tekutý odpad, hlavně krev z bouraných zvířat,“ vysvětluje průvodkyně Tatiana Granowska, když se skláním nad kamenným „rynštokem“. Historie uličky sahá až do 13. století a tvořily ji dvě řady masných krámů. Nejprve dřevěných, později zděných. V 19. století se řezníci začali přesouvat jinam a zbylo jich zde jen několik.

Jedna z původních dvou řad, čítající 24 krámků, byla odstraněna už v roce 1823. Jatki byly následně značně poškozeny za druhé světové války a stát zůstalo jen 12 malých domků neboli kamieniczek. Tehdejší Vratislav, prohlášená nacistickým vedením za pevnost Breslau, čelila od poloviny února do května 1945 sovětskému obléhání, při němž byly zničeny rozsáhlé části města. V roce 1951 začala pečlivá rekonstrukce jatek a v závěru 20. století se ulička stala sídlem umělců prodávajících obrazy, sochy a další lákavé předměty.

Na její krvavou minulost se ale nezapomnělo. Na opačné straně uličky, při vstupu z ulice Odrzańska, stojí na dlažbě němá uvítací skupina. Pomník Ku cti jatečných zvířat nebyl instalován najednou. Jednotlivé bronzové sochy králíka, kohouta, slepice, kachny, husy s vejcem, prasete se seletem, kozy a telete vytvořili místní umělci a další zpodobnění přidávali postupně.

První z nich se na místě objevily v roce 1997. Deska zasazená do dlažby nese nápis, který může citlivější povahy lehce zaskočit. V překladu zní: „Ku cti jatečných zvířat – konzumenti.“

Horní části soch, zejména jejich uši, už četné dlaně, především ty dětské, ohladily do vysokého lesku. Děti si totiž s roztomilými zpodobněními zvířat s oblibou hrají. A to je další z kontrastů historické uličky, v níž by dnešní děti před několika staletími rozhodně vesele skotačit nechtěly.

V současnosti je ulička jedním z působivých příkladů propojení historie se zdařilou poválečnou obnovou. Ani onen „odvodňovací járek“ už nepůsobí děsivě, stále však ponouká k zamyšlení.

Výběr článků

Načítám