Hlavní obsah

Dovolená za humny nadělí na památku idylické horské panorama

Novinky, Ondřej Kořínek

Pokud byste při návštěvě Vysokých Tater zatoužili po spatření hor z jejich druhého nejvyššího vrcholu, vězte, že je poměrně snadno dostupný. Ne všichni ale mají to štěstí, že se jim Tatry opravdu odhalí. Mohou se skrýt v oblacích, mlze nebo může foukat silný vítr a lanovka nepojede. Když se však zadaří, otevře se před vámi dokonalé panorama.

Návštěva vyhlídky Lomnického štítuVideo: Ondřej Kořínek, Novinky

 
Článek

Protože dáváme přednost pěšímu pohybu před lanovkou, obzvláště na tak krásném místě, naše túra začíná ve Starém Smokovci. Historické části Tater, která nabízí návštěvníkům téměř vše, na co si jen pomyslí. Obdivovat můžete architekturu tamních dřevěných domů, kostelů či nepřeberné množství různých obchodů, restaurací nebo muzeí. Nás však zajímá hlavní rozcestník u lanovky, od kterého zamíříme na Hrebienok.

Cesta po zelené vede kolem lanovky, jež slouží pohodlným turistům za devět eur (245 Kč). Částečně se ale ochuzují o nádherné výhledy do okolí, které mohou připomínat bezchybné filmové kulisy či idylické ilustrace v knížkách.

Hrebienok v nadmořské výšce 1285 metrů je pro mnoho turistů výchozím bodem do všech možných stran. Poznáte to hned po příchodu – není se kam hnout, lidé korzují mezi občerstvením, rozcestníky a sochou medvěda, u něhož se fotografují. Vydat se odtud můžete na Slavkovský štít, do Malé a Velké Studené doliny, k vodopádům Studeného potoka a samozřejmě na Skalnaté Pleso a Lomnický štít.

Foto: Ondřej Kořínek, Novinky

Lanovka na Hrebienok s Lomnickým štítem

Naším cílem je Lomnický štít. Vyrážíme po červené značce s dalšími výletníky. Zprvu by jeden nepoznal, že je v horách. Cesta je krásně upravená, téměř až k rozcestí k Rainerově chatě. Celkem příjemný sluneční den s několika bílými chomáčky na obloze zatím předurčuje, že by se pohled na Tatry mohl zdařit. Příliš ovšem nedoufáme, jelikož na horách, jak víme, je počasí nevyzpytatelné.

Přecházíme most přes Studený potok a sledujeme několikametrový Obrovský vodopád; i v horách je však znát sucho letošního roku. Cesta se zatím změnila z pohodlné na kamenitou. Připadáme si jako kamzíci, když skáčeme z jednoho kamene na druhý. Sem tam potkáváme zdatnější jedince, kteří jsou ve skocích lepší. Všichni máme ale společný cíl.

Lanovku řešte předem

Prodíráme se terénem a všímáme si informačních cedulí. Vyprávějí například o mohutném skalním komplexu, který patří mezi největší v Tatrách a překonává výškový rozdíl okolo 200 metrů. Mineme několik zatáček a po pár skocích staneme u přístřešku Lomnické vyhlídky, z níž se rozprostírá výhled do Velké Studené doliny s několika štíty a vrcholy. Sluníčko začíná hřát i přesto, že jsme už pokořili 1530 metrů nadmořské výšky.

Foto: Ondřej Kořínek, Novinky

Odpočinkové místo - Lomnická vyhlídka

Zdržovat se příliš nemůžeme, poněvadž máme koupené lístky na lanovku. Ty je dobré koupit o několik dní dříve, jelikož se často stává, že když dorazíte k lanovce, jsou už pryč. Zakoupit se dají přes internet.

Chodníkem mezi kosodřevinou si to šlapeme výš a výš, stromy s výškou ustupují a nám se otvírá výhled do nížiny. Uplyne dalších několik stovek metrů a v dáli je znát lanovka jezdící z Tatranské Lomnice. Moderní kabiny vás na Skalnaté pleso vyvezou za 19 eur (asi 515 Kč). Když procházíme kolem Skalnaté chaty, zjišťujeme, že máme ještě hodinu, než se dostaneme na vrchol. Počasí je stále na naší straně a i když se „Lomničák“ několikrát schoval do mraku, po chvíli zase zářil do všech stran.

Foto: Ondřej Kořínek, Novinky

Výhled na štít ze Skalnatého plesa

Hodinu využíváme k obědu – kotlíkový guláš za šest eur (160 Kč), polévka za necelé čtyři eura (téměř 110 Kč). Z terasy sledujeme hustý provoz na lanovce do Lomnice i na Lomnické sedlo. Turisté krouží kolem plesa, observatoře a někteří se vydávají dál.

Na lanovku je třeba se dostavit včas, kapacita je 15 lidí. Budovat se začala ve 30. letech 20. století a v té době byla světovým unikátem.

Foto: Ondřej Kořínek, Novinky

Lomnický štít

První práce na celé trati začaly v roce 1928, budova na Skalnatém plese byla dokončena v roce 1937. O tři roky později byla dokončena i budova na Lomnickém štítu a vyjela první lanovka. O 15 let později přibyla na štítu budova astronomického ústavu. Lanovka ujede téměř dva kilometry a překonává 864 metrů nadmořské výšky v průměrném sklonu 52 procent.

Královna v dolině

Poté, co se ocelové lano dává do pohybu vstříc nebesům, jemný vítr s kabinou téměř nehýbe a my si užíváme desetiminutovou cestu. Když se blížíme ke konci, spolucestujícím tuhne krev v žilách při pomyšlení, že bychom se zastavili nebo nedej bože zřítili na ostrou skálu pod námi. Za moment je po všem a máme 50 minut na prohlídku. Nacházíme se v 2 634 metrech nad mořem. První zaznamenaný výstup učinil v roce 1793 Angličan Robert Townson.

Foto: Ondřej Kořínek, Novinky

Spišské plesa v pozadí s Gerlachovským štítem

Po opuštění budovy jdeme rovnou na vyhlídkovou plošinu s cedulemi popisujícími výhled. Ten je znamenitý a slovy těžko popsatelný. Vysoké Tatry máte odsud jako na dlani. V pozadí Kriváň, Rysy, blíž potom nejvyšší hora Gerlachovský štít, Ladový nebo Slavkovský štít. Dole pod námi pět Spišských ples a Téryho chata.

Z druhé strany Dolina Zeleného plesa s Jahňacím nebo Kežmarským štítem. Oči mlsně poskakují z jednoho vrcholu na druhý, fotoaparáty cvakají. Zkoušíme plošinu nad skalami, které se někteří raději vyhýbají, a sledujeme horolezce, kteří z jedné strany přišli a druhou pomalu slézají dolů.

Minuty rychle ubíhají, ale celkový čas bohatě stačí na to, abychom si vše v klidu prohlédli. Svědčí o tom i plnící se bar návštěvníků, které už hory asi omrzely. Představujeme si, jaká zde asi musí být noc a východ slunce. To je možné osobně prožít, protože se zde pronajímají pokoje. Jejich cena se pohybuje v přepočtu až okolo 20 tisíc korun.

Ze snění nás probudí rozhlas, jenž hlásí číslo tři. Znamená to, že za pět minut odjíždí naše lanovka, a tak scházíme budovou zpět ke kabině. Plni zážitků sjíždíme na Skalnaté pleso.

Foto: Ondřej Kořínek, Novinky

Expozice nosičů u Rainerovy chaty

Z plesa šlapeme stejnou cestou zpět, odbočujeme až ve Studené dolině na modrou značku. Chceme se totiž podívat na nejstarší horskou chatu v Tatrách. Rainerova chata byla postavena v roce 1863, po několika přestavbách slouží dodnes. Je v ní malá expozice vysokohorských nosičů, horolezeckého a lyžařského náčiní.

V pronájmu má chatu nosič Peter Petras, který v ní prodává také svou knihu o životě nosiče. Při naší návštěvě s ní zrovna rozdával autogramy. Chatu navštívila v roce 2008 dokonce i britská královna Alžběta II. společně s korunním princem Filipem.

Foto: Ondřej Kořínek, Novinky

Vodopády Studeného potoka

Z chaty nás nohy zavedly ještě k vodopádům Studeného potoka, které mají své jedinečné kouzlo, a chvilka posezení u nich nás nabila energií potřebou na cestu do Starého Smokovce. Urazili jsme asi 20 kilometrů. Lanovka na Lomnický štít ze Skalnatého plesa stojí 27 eur (asi 730 Kč) plus dvě eura záloha na kartu. Pokud chcete jet z Tatranské Lomnice, připravte si 46 eur (asi 1250 Kč). Lístky je lepší si koupit dopředu v kterékoliv pokladně lanové dráhy.

Výlet najdete na Mapy.cz. Nebo si můžete jedním kliknutím do mapy naplánovat vlastní.

Reklama

Výběr článků

Načítám