Hlavní obsah

Chorvatsko, jak ho neznáte. Úchvatná Premužičova stezka vede krajinou ostrých kamenů a medvědů

Když se řekne Chorvatsko, většina lidí si představí apartmány, přeplněné pláže nebo večerní promenády kolem moře. Jenže vysoko nad malebným pobřežím existuje úplně jiný svět. Drsný, tichý a místy až překvapivě pustý. A právě tam, v srdci pohoří Severní Velebit, vede Premužičova stezka.

Foto: Pavla Špringerová, Novinky

Stezka je z hlediska umu stavitelů a jejich technických dovedností skutečným mistrovským dílem.

Stručně
Souhrn je vygenerován pomocí umělé inteligence.
  • Premužičova stezka je téměř šedesát kilometrů dlouhá turistická trasa považovaná za nejkrásnější trek v Chorvatsku.
  • Stezka vznikla mezi lety 1930 až 1933 podle návrhu Anteho Premužiče, který dokázal trasu vést členitým terénem s minimem prudkých výstupů.
  • Trasa prochází národním parkem Severní Velebit, kde se střídají krasové formace, horské lesy a výhledy na Jadran.
Článek

Premužićeva staza, správně chorvatsky řečeno, je téměř šedesát kilometrů dlouhá turistická trasa, která je často považována za nejkrásnější trek v celém Chorvatsku. Po několika dnech strávených mezi nekonečnými bílými kameny a roztodivnými vápencovými formacemi se tomu vlastně nedá moc divit.

Premužičova stezka ukazuje úplně jinou tvář Chorvatska, než jakou většina lidí zná z letní dovolené. Místo pláží tu člověk prochází krajinou ostrých kamenů, hlubokých krasových propastí a horských lesů, kde, když se poštěstí jako nám na konci září, nepotká živou duši.

Přestože stezka vede horským terénem, stoupání je většinou pozvolné a cesta tak není kdovíjak náročná. Místy člověk skoro ani nemá pocit, že jde po ostrém horském hřebeni. To ale není náhoda. Stezku ve 30. letech minulého století navrhl chorvatský lesník a horolezec Ante Premužić. Trasa vznikala mezi lety 1930 až 1933 a dodnes je považována za mistrovské dílo. Premužić totiž dokázal navrhnout trasu vedoucí extrémně členitou krajinou tak chytře, že se téměř vyhýbá prudkým výstupům a elegantně se vine terénem.

Navíc byla vybudována ručně, takzvaně suchou cestou, pouze z místního kamene. Z dnešního pohledu je to až k nevíře, že v době bez elektřiny a bez použití moderních technologií vznikla tak precizní práce. Když po ní člověk jde, nepřestane ho um a zručnost tvůrců stezky ohromovat. Často si uvědomí, že samotná cesta je možná stejně fascinující jako okolní krajina.

Působí skoro mimozemsky

Velkou část Velebitu tvoří krasová krajina. Kras vzniká postupným rozpouštěním vápence vodou a vytváří rozmanité útvary a formace, od propastí a jeskyní s krápníky po závrty různých hloubek a velikostí. Nejvýraznějším prvkem krasového reliéfu jsou zde ale škrapy. Těch jsou na Premužičově stezce doslova tisíce.

Jde o ostré vápencové útvary vznikající dlouhodobým působením deště a vody na horninu. Na některých místech vypadají skoro jako zkamenělé vlny, jinde připomínají obrovské kamenné čepele. Pohyb mimo stezku je kvůli nim často téměř nemožný, protože terén je velmi ostrý, nestabilní a pro chůzi může být nebezpečný. Právě škrapy ale dávají Velebitu jeho charakteristický vzhled. Některé úseky působí skoro mimozemsky.

Foto: Andrea Midlochová

Stezku před téměř sto lety navrhl chorvatský lesník a horolezec Ante Premužić.

Nejznámější a také nejobdivovanější část stezky vede přes národní park Severní Velebit, který patří k nejméně osídleným oblastem země. Krajina se tu neustále mění. Chvíli člověk prochází lesem tvořeným pokroucenými borovicemi, o pár kilometrů dál stojí uprostřed nekonečného kamenného pole s výhledem na pobřeží Jadranu a okolní ostrovy. A pak najednou přijde mlha a všechno zmizí. Právě proměnlivost počasí je pro Velebit typická. I během jediného dne se mohou podmínky výrazně změnit; hory umí být velmi nevyzpytatelné.

Související témata:

Výběr článků

Načítám