Článek
Zanzibar byl pro Burcevovou vůbec prvním setkáním s Afrikou. Že obyčejný rodinný výlet změní směřování jejího života, opravdu nečekala. „Nepočítala jsem s ničím jiným než s běžnými zážitky z dovolené. Jednou jsme zkrátka v televizi viděli dokument o Zanzibaru a zaujaly nás prostředí a příroda. Řekli jsme si, že vyzkoušíme něco nového. Já do té doby nebyla ani v Egyptě,“ vzpomíná Češka na pobyt se sestrou a synem.
Ráno po příletu potkala Burcevová dva Masaje. Jeden z nich se později stal jejím manželem. „Můj muž tvrdí, že to byl osud. Je hodně věřící, takže říká, že mu mě přivedl bůh. Já sama jsem nic takového neplánovala a dlouho jsem se tomu bránila. Nebyl to ale ten typ příběhu, kdy místní muži běhají po pláži a loví turistky. S Lukou jsme si jen povídali, ale hezky. Cítila jsem, že si máme co říct,“ konstatuje.
Sledujte podcast Slepá mapa také na Instagramu, ať vám neutečou další zajímavé informace o chystaných dílech, kvízy či bonusový obsah.
Když se dovolená chýlila ke konci, požádal Luka Burcevovou o telefonní číslo, aby mohli zůstat v kontaktu. „Dala jsem mu ho a hned jsem si také vyslechla kritiku od sestry i syna. Řekla jsem jim, že si ho přeci vždy můžu zablokovat. Jelikož nás dělilo šest tisíc kilometrů, tak úplně nehrozilo, že by na mě jednou čekal někde za rohem. Jenže jsme si psali i po mém návratu do Česka a za tři měsíce jsem letěla zase na Zanzibar.“
Na populární dovolenkový ostrov jezdí Masajové podle Burcevové pracovat, obzvlášť když pocházejí z odlehlejších částí pevninské Tanzanie. Ve venkovských oblastech totiž není moc možností, jak vydělat peníze. „Kromě zemědělství a drobných řemesel tam jiná práce není,“ tvrdí Češka.
Při návratu na Zanzibar se mezi ní a Lukou začal rodit vztah a během příští návštěvy Afriky už se svým nastávajícím mířila za jeho rodinou do buše. S přijetím mezi domorodou komunitu přitom vůbec nebyla potíž, Masajové jsou podle Burcevové velmi otevření a s cizinci nemají problém.
„Pro mě už první cesta do manželovy vesnice byla vyloženě objevitelská. Dar es Salaam je velké pulzující město, ze kterého musíte jet zhruba pět hodin dálkovým autobusem. Pak dorazíte do Handeni, kde končí asfaltová cesta a začíná opravdu venkovská Tanzanie. Odtud je to další zhruba tři nebo čtyři hodiny lokálním autobusem.“
Pro některé obyvatele vesnice byla Burcevová událostí, protože nikdy neviděli bělocha. „Pár malých dětí jsem dokonce rozplakala, bály se mě,“ vzpomíná.
Proplouvá mezi dvěma světy
Na tempo masajské vesnice, takzvané bomy, se Češka naladila bez větších problémů. Místní sice stále žijí v tradičních obydlích, ale civilizace k nim už dávno pronikla. „Musela jsem přivyknout hlavně životu v komunitě, jste pořád se všemi venku. Ale už jsem si zvykla a zase, když chci, tak můžu odejít a dělat si třeba něco na tabletu nebo telefonu,“ tvrdí s tím, že se na ni obvyklá pravidla Masajů nevztahují.
„Masajové mají stále genderově oddělený svět, je to patriarchální společnost. Já proplouvám někde mezi, můžu si dovolit věci, které běžná Masajka nemůže; třeba stolovat se svým manželem. To je věc, kterou místní jinak striktně dodržují – že ženy a muži jí zvlášť.“
Hana Burcevová žije už několik let z části v jižních Čechách a z části v tanzanské buši.
Pohyb mezi dvěma světy přijala Burcevová za svůj, dnes tráví zhruba půl roku v Tanzanii a půl roku v Česku. V masajské vesnici přitom musela odvyknout řadě věcí, které jsou ve městech považovány za standard, jako třeba tekoucí voda.
„Naučilo mě to s ní šetřit. Dnes už třeba nenechávám vodu odpouštět, aby mi tekla víc studená. To mi v hlavě vždy blikne. Obecně mi došlo, kolik malicherností řešíme v Evropě. V tanzanské buši, když mají problém, tak je většinou opravdu existenciální,“ tvrdí Češka a dává za příklad klimatické změny, které na tradiční způsob života Masajů tvrdě dopadají. Třeba z tolik typického chovu dobytka museli přesedlat i na jiné způsoby obživy.
Migrace pro Masaje přitom nepřichází v úvahu. „Tyhle problémy se samozřejmě netýkají jen jich. Kdyby se celá Tanzanie, která je asi dvanáctkrát větší než Česko, sebrala, tak kam by šla?“
Jak se Češka ocitne v masajské vesnici? Podle jakých pravidel se uprostřed buše žije? Jak nahlížejí místní na bílou Evropanku? Je voda nejcennější zdroj? Jak mezi Masaje proniká civilizace? A je těžké přepínat mezi evropským a africkým smýšlením? Nejen to se dozvíte v kompletním hodinovém rozhovoru. Tento článek slouží pouze jako výtah vybraných témat. Na interview se můžete podívat na videu, případně si ho pustit v audiopřehrávači v úvodu článku.
Baví vás cestovatelské příběhy a rozhovory? Máte k nim nějaké připomínky, výtky či pochvaly? Dejte nám vědět na adresu michael.svarc@novinky.cz a do předmětu uveďte „Slepá mapa“.
Podcast Slepá mapa pravidelně přináší rozhovory o blízkých i vzdálených koutech naší planety, exotických kulturách, lokálních pamětihodnostech a jedinečných cestovatelských zážitcích. Pusťte si Slepou mapu třeba na Podcasty.cz, Spotify nebo na Apple Podcasts.
Poslechněte si i naše další podcasty:
