Zrezlé schody v novostavbě? Dům na Slavonicku vypadá jako původní venkovské stavení

Ano. Chtěli jsme, aby souzněl s architekturou Slavonicka, kde se nachází, takže jsou zde prvky jako špaletová okna se šambránami (profilované fasádní lišty pro ozdobné orámování oken - pozn. red.), červená střecha bobrovka, kterou vídáme na památkových objektech, a kamenné zídky. Vybírala jsem okna. Zvenčí jsou vínová a zevnitř bílá.

Většina lidí, kteří se třeba jen náhodně u majitelky zastaví, protože je zaujme dům či zahrada, se domnívá, že jde o zdařile zrekonstruovanou chalupu. Podobně netuší, že veškeré vybavení v interiéru je nové. To je vlastně největší poklona.

V zahradě a na zídkách je kámen, který jsme nalezli v okolí při terénních úpravách. A asi jediná stará věc kromě dekorací paní majitelky je repasovaná litinová vana, nalakovaná do tmavší vanilkové, aby ladila s dveřmi a umyvadlovou skříňkou.

Pro majitelku domu je důležité přízemí, které sdílí se dvěma psy. Tento prostor jsem pojala v tradičním venkovském stylu, protože k chalupě patří, ale hlavně kvůli lásce majitelky ke starým věcem, přestože je vlastně veškeré zařízení nové. Třeba interiérové dveře vyrobené na míru jsou kazetové, aby nevyhlížely příliš moderně.

Vrchní apartmány příležitostně využívají dospělí synové majitelky se svými rodinami, tudíž jsou zařízeny lehčeji a moderněji, ale stále respektují místo, kde se stavba nachází. Například u stolu ze starého drásaného dřeva jsou současné židle. Protože nahoru už nesmějí psi, je tam dřevěná podlaha.

Původně projekt počítal s klasickými plnými jednokřídlými dveřmi. S tím jsem se ale nemohla smířit – zdálo se mi, že by to celý prostor devalvovalo. Představovala jsem si tam něco naprosto opačného – dveře přes celou šířku vstupu a prosklené, aby prostranství vizuálně i světelně propojovaly a aby vnesly i do tak „nudné“ části, jako je zádveří, něco estetického.

Schody jsou ze zrezlého plechu, který nechal jejich výrobce zreznout venku. Pak je zalakoval, aby proces zakonzervoval. Stejně je vyroben i botník.

Inspirací mi bylo schodiště, které jsem viděla na dovolené v malé sicilské vesničce ve starém domě, kde jsme byli ubytovaní. Na jejich schody ze zrezlého plechu jsem nemohla zapomenout. Zde mi dávají smysl – jsou pomyslným předělem mezi tradičnější spodní částí domu a modernějšími byty nahoře.

Vše je nové. Kompozici několika materiálů, barev, textur jsem tvořila tak, aby působila venkovsky, ale ne usedle. Proto není vše jen zelené či dřevěné. Mám ráda živost, rozruch. Urputné ladění a jednolitost podle mě interiéru ubírá šmrnc a k venkovu to patří o to méně. Ale samozřejmě je potřeba balancovat kolik a čeho, aby vše působilo harmonicky.

K nábytku bych ještě chtěla zmínit, že jsou tady například záměrně vidět malé panty u skříněk. Něco, co se v moderních interiérech schovává, je tady žádoucím detailem, dotvářejícím atmosféru starého, venkovského.

Řešila jsem veškeré podlahové krytiny, povrchy, obklady, nábytek, dveře, čalouněný nábytek, koupelny. Vše v souladu se stylem domu. Nicméně třeba ve spodní části objektu chtěla mít majitelka kvůli psům keramickou dlažbu. Shodly jsme se na vzhledu dřeva. Nejsem zastánkyní napodobenin, a tak jsem si dala hodně záležet na výběru povedené dlažby v dřevodekoru.

Aby celá velká plocha společenské místnosti nepůsobila příliš jednolitě, nechali jsme v ní položit podlahu do jiné skladby, takže zde vznikl jakýsi optický předěl – rozruch. Ve vstupní chodbě je zase použita dlažba s krásným venkovským vzorem, s nímž kontrastuje již zmíněné schodiště ze zrezlého plechu.

Nábytek ze dřeva v celém spodním prostoru je nový a vyrobený na míru, i když vypadá, že už něco zažil. Je to díky technice patinování – barvy, které byly natírány štětcem, byly následně trošku sedřeny. Do koupelen jsem zvolila malé formáty obkladů pro dosažení efektu venkovské jemnosti až roztomilosti.

Od začátku bylo jasné, že tato místnost poslouží k setkávání spíše synů, jejich rodin a přátel. Shodli jsme se na tom, že ji pojmeme trochu odlišně od jemnosti, která je ve zbytku domu. Volba padla na tmavší barevné schéma s cílem vytvořit útulný klubový a pohledově bohatý prostor, který vybízí ke sklence vína a dlouhým diskusím. Veškeré to vrstvení – dřevěné obložení, tapeta, kožené polstrování lavice v koňakovém odstínu – bylo cestou, jak toho dosáhnout.

Aby celý prostor působil autenticky venkovsky, nedokázala jsem si představit jiné než kulaté keramické vypínače. Nezdá se to, ale vypínačů a zásuvek je v každé místnosti dnes opravdu hodně, a tak hrají v estetice místa významnou roli. Nemělo by se na ně pohlížet jako na něco vizuálně nepodstatného, ale naopak o nich už od začátku přemýšlet a volit v kontextu celého interiéru.

V tomto případě jsou v celé chalupě použity kulaté vypínače v bílé barvě, protože většina zdí je zde „venkovsky“ bílá. Nicméně v hlavní místnosti je jejich podkladem černé dřevěné obložení nebo tmavá tapeta. Nechtěla jsem, aby zde bílé vypínače či zásuvky „svítily“.

Obdobnou úvahu jsem vedla o dveřích, které jsou v celém přízemí ve světle vanilkovém odstínu. Ze strany společenské místnosti pak byly ponechány dřevěné a patinovány speciálním „zestařovacím“ olejem.

Chtěli jsme se vyhnout klišé bílé kuchyně a majitelka má ráda zelenou barvu, takže jsme hledali její hezký odstín, který bude vypadat svěže. Stejný odstín zelené je na úložných skříních u vstupu do chalupy a u botníku.

Kuchyň má vypadat jako ze starých časů na venkově, proto jsme ladili spoustu detailů, aby nepůsobila jenom „deskovitě“ a příliš moderně. Volba tak padla na kazetová dvířka, která ladí například i s dekorativní prvky u soklu, nebo přesné tvarosloví otevřené části kuchyně. Police z bílého patinovaného dřeva nebo keramický obklad v malém formátu s vínovými drobnými květinami opticky rozbíjejí prostor. Prostě venkov.

Stůl je taktéž vyroben na míru – chtěla jsem, aby byl kulatý a velký – požadavkem majitelky bylo mít stůl, k němuž zasedne až osm lidí. Nejvíce retro venkova do kuchyně vnesla stejně až sama paní majitelka, která je milovnicí starých věcí, antiků a bazarů. Většina vystaveného nádobí pochází právě odsud.