Článek
Byt měl majitelce nabídnout pohodlné zázemí v nové životní etapě. Její děti už jsou samostatné, a tak architekti nemuseli zachovat původní dispozici se dvěma ložnicemi.
Jednu ponechali a druhou proměnili v multifunkční místnost, kde je pracovní kout a místo na sledování televize. Lze ji snadno propojit se společenskou částí bytu, ale také oddělit a vytvořit tak třeba pokoj pro hosty.
Hlavní obytný prostor zahrnuje obývací pokoj, kuchyň a jídelnu. Soukromou část bytu pak tvoří hlavní ložnice s vlastní šatnou a koupelnou. Architekti se snažili jednotlivé funkční zóny oddělit, aniž by ovšem byt přišel o vzdušnost.
Důležitou roli v tomto ohledu hraje balkon. Ten je s hlavní místností propojený prosklenou stěnou s posuvnými panely. Díky němu má byt vlastní venkovní prostor, který celý byt efektně otvírá světu.
Nejvýraznějším prvkem interiéru je podlaha ve společenské části. Architekti kvůli ní prohledávali sklady dodavatelů mramoru a hledali odřezky, které už neměly další využití. Z jednotlivých kusů pak vytvořili kompozici v zemitých odstínech zalitých do betonové podlahy. Výsledkem je povrch ve stylu teraca, který je nejen levnější než velkoformátová dlažba z přírodního kamene, ale díky ručně skládanému vzoru také neopakovatelný.
Barevnost podlahy zároveň určila jednu z hlavních linií celého interiéru. Její zemité tóny doplňuje dřevo, růžové prvky a černé detaily. Bílý základ podlahy, kamenné fragmenty a pohledový beton vytvářejí poněkud surovou, brutalistní základnu. Tu ovšem vyvažuje a zjemňuje světlý americký dub a komponenty v odstínech růžové.
Černá se objevuje především v nábytku na míru, armaturách a přiznaných rozvodech. Díky tomu nepůsobí jako další dominantní barva, ale spíš jako grafický prvek, který jednotlivé části interiéru jemně propojuje.
Architekti při tvorbě návrhu interiéru nemysleli jen na současné pohodlí. Byt má podle nich dobře fungovat i v budoucnu, proto do něj zahrnuli několik prvků pro pohodlný pohyb seniorům s omezenou mobilitou. Do koupelny hlavní ložnice tak vede rampa a některé dveře jsou širší, aby umožnily pohodlný průjezd invalidního vozíku.
Výsledkem je interiér, který nestaví na jediném efektním prvku. Brazilští architekti zkombinovali praktickou změnu dispozice s výraznými materiály a detaily, jež dávají bytu vlastní tvář. A podlaha teracového typu navíc ukazuje, že i materiál určený k likvidaci může být tím, co nakonec určí osobitost domova.
