Článek
Festival vznikl v Německu v roce 2002 a postupně se rozšířil do desítek zemí světa. Do Osla se každoročně hlásí výrazně více zájemců, než kolik je možné přijmout. Letos organizátoři vybírali ze 140 přihlášek.
Výkonný ředitel norského festivalu Meeting of Styles Simon Diaz vysvětluje, že cílem akce není soupeření, ale spolupráce. „Původně byla mezi autory graffiti důležitá hlavně konkurence – kdo namaluje nejvíc, největší nebo nejrychlejší díla. Tohle je ale jiné. Snažíme se propojovat různé kultury, generace i umělecké přístupy. Lidé si odsud odvážejí nové zkušenosti, inspiraci i přátele, kteří jim pomáhají posouvat vlastní tvorbu dál,“ říká.
Jedním z nejvýraznějších děl letošního ročníku je portrét Erika Rotheima (na zeleném pozadí), norského vynálezce, který si před sto lety nechal patentovat moderní aerosolový sprej. Jeho podobiznu vytvořil švédský umělec Joel Hjort jako poctu člověku, bez jehož vynálezu by dnešní pouliční umění v podobě, jak ho známe, vůbec nevzniklo.
Festival je zároveň místem, kde se umělci učí jeden od druhého. Vedle sebe zde pracují autoři s odlišnými technikami i zkušenostmi. Norská výtvarnice Tanya Styrvold, která se ke street artu přesunula z klasické malby, přiznává, že právě možnost sledovat zkušené graffiti writery přímo při práci je pro ni k nezaplacení.
„Nikdy jsem neměla takovou kontrolu nad sprejem, abych dokázala vytvářet čisté grafické tagy, které mě vždycky fascinovaly. Je skvělé stát vedle zkušených veteránů pouličního umění, pozorovat jejich práci a sbírat od nich tipy. Doufám, že si díky tomu rozšířím své možnosti,“ říká.
Vedle technické výměny zkušeností nabízí festival i prostor představit vlastní kulturní kořeny. Marocký umělec Majid El Bahar například namaloval dívku ze své rodné země a připomněl, že street art dokáže překračovat hranice států i jazyků.
Součástí programu byly také graffiti workshopy pro veřejnost. Organizátoři se tak snaží přiblížit pouliční umění lidem, kteří by sprej do ruky jinak možná nikdy nevzali. Americký streetartový umělec Alepsis Hernandez připomíná, že osobní setkání s tvůrci je nenahraditelné.
„Na internetu sice najdete spoustu videí, ale většinou jsou to jen rychlé sestřihy. Tady stojíte pár metrů od umělce a můžete sledovat celý proces od prvního tahu až po poslední detail. Právě tak se člověk naučí nejvíc,“ uzavírá.
