Článek
Rok spěje do finále. Podzim se ale nevzdává a čaruje, kde se dá. Zrovna když se chcete zachumlat pod deku, zachová se smířlivě a slunečními paprsky láká ven do zahrady i volností divoké přírody. Kývněte na pozvání mezi okrasné záhony, do křoví, na palouk nebo k lesu, zjistíte, že desátý měsíc v roce není žádný melancholik, ale veselý a talentovaný umělec.
Kdo se schovává v pestrém listí
Kromě uličnických zvonků zelených, kteří se u krmítka hlasitě překřikují, možná při procházce natrefíte také na ježka. Chodící jehelníček totiž nyní shání potravu i za bílého dne, aby pořádně ztloustl a přežil nastávající mrazivé období, které stráví ve dřímotách v pelíšku z listů. Toho pod řídnoucími korunami stromů leží už habaděj a ty, kterým se z větví ještě nechce, rozsvěcují mlhavé šero jako světlušky o svatojánu.
Listí, které vítr zavál do záhonů mezi trvalky, nemusíte pracně vyhrabávat. Před mrazem se pod ním schovají slunéčka a žabky, navíc pomůže ochránit citlivé krčky rostlin i cenné půdní organismy. Většina pak do jara zmizí v hloubi žížalích tunýlků a přispěje ke zúrodnění půdy a zlepšení její struktury.
Krom žížal nyní zažívají žně i ti, kteří rádi přetvářejí nejen listy, ale také plody a opozdilé voničky v líbivé dekorace do bytu. Užijte si zlaté kouzlo podzimu, než zářivou nadílku spolkne mráz.
Podzimní lípa září jako světlušky a ozdobnice skromně ukládá sílu do kořenů.
Oslnivá podívaná
Koruna lípy (Tilia) jiskří jako světlušky o svatojánu, vzduch už ale zebe, a tak strom přetíná pouto s řapíky listů a ty volky nevolky padají k zemi. Zásoby škrobu a cukru z pletiv do kořenů přesouvá také ozdobnice (Miscanthus sinensis). Na to, jak mohutnou nadzemní hmotu vytváří, je to tráva skromná. Žádá jen slunce a sestřih v předjaří.