Článek
Tom Hart Dyke je dědicem hradu Lullingstone v anglickém Kentu a dvacátou generací své rodiny, která v něm žije. V roce 2000 se společně se svým přítelem Paulem Winderem vydal do Kolumbie hledat vzácné orchideje. Oba muži pod vedením dvojice průvodců procházeli i nebezpečným pásem hustého deštného pralesa a bažin na hranicích Panamy a Kolumbie, označovaným jako Darien Gap.
Během cesty je přepadla skupina maskovaných mladíků se zbraněmi a zajala je. „První tři měsíce byly obzvlášť děsivé, protože jsme vůbec nevěděli, kdo jsou naši únosci. Byly to prostě děti se zbraněmi,“ vzpomíná Dyke v reportáži zprostředkované agenturou AP. Únosci je nejprve podezírali ze spolupráce se CIA nebo z pašování drog, později se zřejmě pokoušeli získat výkupné.
Oba muži strávili v zajetí nakonec dlouhých devět měsíců. Postupně ale byly jejich podmínky lidštější. Věznitelé Dykeovi dokonce dovolili zakládat malé zahrady v okolí míst, kde byli drženi. Jejich strava však byla všelijaká. Živili se tím, co našli v okolní přírodě – jedli například pásovce, pavouky, krokodýly, vřešťany, hady nebo hovězí maso.
Za pět hodin měl zemřít. A tak kreslil zahradu
Nejhorší chvíle přišla 16. června 2000, tři měsíce po únosu. Únosci oběma mužům oznámili, že mají pět hodin na to, aby se připravili na smrt.
Zatímco Winder strávil odpoledne modlitbami, Dyke vytáhl svůj deník a začal kreslit. „Začal jsem načrtávat to, z čeho se později stala Světová zahrada,“ říká. Kreslení mu pomáhalo odpoutat se od myšlenek na smrt. Zahradu navrhl ve tvaru zeměkoule a rozdělil ji na jednotlivé části světa, do nichž chtěl vysadit rostliny pocházející z příslušných oblastí.
Únosci je nakonec nezabili. Dyke pak v dalších šesti měsících zajetí pokračoval v rozpracovávání svého návrhu a postupně promýšlel jednotlivé detaily zahrady.
Na svobodu se oba dostali 16. prosince 2000. Únosci jim tehdy údajně dali „vánoční dárek“ a propustili je. Proč se tak rozhodli, Dyke ani jeho přítel dodnes nevědí. Protože tehdy ani jeden neuměl dobře španělsky, nerozuměli přesně tomu, co mezi sebou jejich věznitelé řešili.
Cesta na svobodu však byla sama o sobě dobrodružstvím. Dyke a Winder se nejprve úplně ztratili a po pěti dnech dokonce došli zpět k únoscům, aby se jich zeptali na cestu. Nakonec se jim podařilo dostat k jednomu ze strážců parku, který rádiem přivolal rychlý člun, a ten je konečně odvezl do civilizace.
Tom Hart Dyke si na svém panství Lullingstone vytvořil zahradu podle nákresů, které vytvořil v dobách svého zajetí na pomezí Panamy a Kolumbie.
Zahrada podle deníku z časů hrůzy
Po návratu se Dyke ke svému deníku několik let nedokázal vrátit. Otevřel ho znovu až v roce 2004 a tehdy se rozhodl, že plán, který kdysi vznikl jako způsob, jak přežít psychicky nesnesitelné chvíle, doopravdy uskuteční.
Na pozemku u rodového sídla nechal vyčistit zarostlou bylinkovou zahradu a začal sázet. O rok později otevřel World Garden, volně přeloženo Zahradu světa, která dnes představuje jakousi zmenšenou mapu světa vytvořenou z rostlin.
Roste na ní v současnosti přibližně 7000 druhů rostlin z různých částí planety. Jedna její část je věnována Kolumbii a připomíná Dykeovo zajetí. Právě orchideje z této části patří k jeho nejoblíbenějším.
„Máme tam skleník pro rostliny pocházející z oblasti, kde jsme byli drženi v zajetí. Každé ráno, když tam vstoupím, je to emocionální. Dnes mi ale přinášejí úsměv na tvář místo slz,“ říká.
Sám přitom svou zahradu označuje za určitou formu terapie. Svou zkušenost by samozřejmě nikomu nedoporučil. Přesto připouští, že během zajetí viděl rostliny, k nimž by se jinak nejspíš nikdy nedostal. Děsivé zážitky z nejhoršího období svého života dokázal ale nakonec proměnit tvůrčím způsobem a vytvořil zahradu, která láká čím dál více návštěvníků.
