Článek
Od jalovce…
Čepičkovi bydlí až na konci Radotína. U domu je slepá ulice, asi tři metry vysoká zeď a za ní dům. Hned vedle je les, před domem malá zahrádka a za domem stráň, kam svítí sluníčko od rána do večera. Žádné zelenině ani ovoci se tu moc nedaří.
„Rozhodl jsem se, že si za domem vybuduji skalku, takovou malou, jen asi 200 metrů čtverečních,“ vzpomíná na své začátky pan Čepička. Vyměřil si danou plochu, rozhodl se, že bude pěstovat suchomilné skalničky, a jako první si koupil japonský jalovec. Byl asi 80 centimetrů vysoký a stál 80 Kč, za každý centimetr korunu. Dnes je z něj statný strom, který měří přes šest metrů. Naštěstí je úzký, jinak by se na zahrádku plnou květin nehodil.
… ke zvonkům
Přítel skalničkář mu poradil, že když je stráň orientovaná na jihozápad, slunce na ni svítí od půl osmé do šesti a v létě je tu až 45 °C, nemůže na ní pěstovat rostliny, které rostou u ledovců, kde je chladno, rosa a mlha. Měl by se prý zaměřit na rostliny z Balkánu, Turecka a Kavkazu. Rady kamaráda si ale pan Čepička vzal k srdci jen napůl. Zatímco jiní jezdili za rostlinami do Tibetu, on vyrážel do italských Dolomitů.
Jednak to byla jeho milovaná země a pěstební podmínky italských hor se navíc nápadně podobaly svahu za domem v Radotíně.
Rozhodl se proto postavit si malé Dolomity doma a snažil se poskytnout rostlinám na zahradě to, co italské hory divoké přírodě. „Kdybych měl v té době zkušenosti, které mám teď, tak bych polovinu skalky postavil jinak. Každý skalničkář totiž staví skalku tak, aby se líbila jemu. Skalka má ale vyhovovat především rostlinám.Proto jsem její část musel předělat a vytvořit převisy, pod nimiž se rostlinám daří mnohem lépe,“ dodává pěstitel.
Praxe skalničkáře
Pan Čepička buduje svou skalku už třicet let. Jakmile začal s pěstováním, nemohl přestat. Rostliny se množily, přerůstaly a on neměl sílu je vyhodit, a tak skalku rozšiřoval. Nikdy ale netušil, že dosáhne dnešních rozměrů. „Největší starosti mám se skalkou na podzim. Bydlím kousek od lesa a spadané listy pokrývají rostliny, což
skalničky nesnášejí. Abych o ně nepřišel, pořídil jsem si na listí vysavač,“ říká pěstitel. Každou skalku ohrožují škůdci.
Zjara ničí rostliny dřepčíci, proto je dobré nejvzácnější skalničky hned po prvním výskytu ošetřit postřikem. Dalšími záškodníky jsou plzáci, kteří se schovávají pod listy rostlin a v noci ničí všechno zelené. Pan Čepička má u skalky naštěstí jezírko s ropuchami, pro něž jsou plzáci pochoutkou. S plevely bojovat nemusí. „Mohu se pochlubit dobře založenou skalkou. Kolem skalniček mám drť, ve které semínko plevele hned uschne. Ošetřuji pouze pěšinky, které vyžadují minimum práce.“
www.floranazahrade.cz
