Přilákejte včely do zahrady

Nedostatek nektaru se u včel medonosných projevuje slabším výnosem medu, který potřebují k přežití v zimním období.

V nouzi jim však potřebné zásoby může dodat chovatel. Pakliže po dlouhém útlumu nenajdou sladkou květní šťávu oplozené královny vos a čmeláků, zahynou. A s nimi i naděje na existenci nové kolonie.

Abychom o tyto důležité opylovače, v případě vos rovněž výkonné predátory much a škodlivých housenek, nepřicházeli, zajistíme jim dostatek časně kvetoucích rostlin.

Závěr zimního období bývá ve znamení sice drobných, zato nepřehlédnutelných šafránů (Crocus). Jakmile v únoru a březnu rozvinou zářivé barevné kalíšky, rozechvějí se vzrušeným bzukotem.

Smůlu mají opylovači při zakaboněném počasí, to květy zůstávají pevně uzavřené. Při sázení drobných cibulek myslíme na to, že čím více sluníčka se k nim dostane, tím dříve rozkvetou. Zpoždění na zastíněném místě bývá až několik týdnů.

TIP Promeškali jste podzimní výsadbu? Nevadí. V obchodech jsou k dostání šafrány v květináčích. Postavte je ven na stolek nebo zahrabte do záhonu, včelky a čmeláci si je brzy najdou a rozdíl nepoznají.

Všeobecně známý petrklíč neboli prvosenka jarní (Primula veris) neopájí jen užitečný hmyz, ale také náš zrak. A ta vůně! Jemná, medová, která se navždy vryje do paměti.

Veselé zlatožluté květy jsou usazené v odfouklých kalíšcích. Ve výšce okolo 25 cm trůní na stvolech tyčících se nad přezimující růžicí zelených listů s rozbrázděnou strukturou. V dubnu, někdy dokonce dřív, zajiskří ve stínu pod keři i na osluněném záhonku.

TIP Skutečným skvostem zahrady je petrklíči posetý trávník. Na rozdíl od šlechtěných druhů nemá domácí prvosenka jarní s konkurencí kořenového systému trav žádný problém.

Není pravda, že si „nebarevných“ květů hmyz nevšímá. Dokazuje to včelami zbožňovaný vřesovec pleťový (Erica carnea).

Zakrslý keřík s jehlicovitými listy působí v zimní zahrádce skvělým dojmem, zvlášť když se rozroste do mohutných polštářů.

Už v předjaří nese stovky baňkovitých kvítků, skoro to vypadá, jako by ho zasypal čerstvý sníh. Po jeho boku, ale nejen tam, se mezi temnými, dlanitě dělenými, kožovitými listy vyjímají velké květy čemeřice černé (Helleborus niger). Ty rovněž nabízejí prvním včelám vydatné pohoštění.

Dlouhověká trvalka rostě zplaněle na svazích a v lesích, proto dobře snáší místo i u zcela stinné zdi.

TIP Jak hmyzu, tak i sobě uděláme radost, když obě poměrně nízké rostliny vysázíme ve větším množství. Jsou stálezelené, takže plocha bude pěkná na pohled 365 dní v roce.

Kdybychom se museli spokojit pouze s jediným keřem, měl by to být buď dřín obecný (Cornus mas), vrba jíva (Salix caprea) nebo stálezelená mahónie cesmínolistá (Mahonia aquifolium).

Po zbytek roku sice úžasný zrakový požitek nepřinášejí, zato ve třetím a čtvrtém měsíci, kdy se většina ostatních rostlin teprve probouzí, kvetou jako o závod.

Podle hlučného bzukotu poznáme, že rostou na zahradě, dřív než je spatříme. Pozor, huňaté sametové kočičky vrby jívy, které postupně zlátnou díky nápadným prašníkům s pylem, vyrůstají pouze na samčích jedincích.

Také je dobré vědět, že dospělý dřín se velikostí koruny vyrovná statnému stromu. Lze jej však stejně jako mahónii udržovat v rozumnější velikosti řezem, který provádíme bezprostředně po odkvětu.

TIP Trojice těchto včelařsky cenných dřevin je jako šitá na míru zahrádkám založeným po vzoru přírody. Příliš péče nevyžadují, po vysazení na ně klidně můžeme zapomenout.