Květy orlíčků probouzejí fantazii

Ze všech pryskyřníkovitých rostlin mají orlíčky (Aquilegia) jedny z nejkrásnějších a zároveň nejpozoruhodnějších květů. Obvykle jsou složené z velkého kalichu, tvořeného pěti vodorovně prostřenými plátky, které se střídají s pěticí lístků korunních, vybíhajících do háčkovitě zakřivených ostruh, v nichž fantazie vidí orlí zobák či pařátek.

Poetům se při pohledu na převislé květy vyjeví houfečky cukrujících hrdliček. Pokud vás jejich výjimečný tvar okouzlil stejně jako kdysi slavného malíře Albrechta Dürera, můžete si je vypěstovat buď ze sazenic od zahradníka, nebo ze semínek, a to v celé plejádě jásavých i tlumených barev.

Řada kříženců a odrůd se pestří dvoubarevně. Kvanta jich zahradníci vyšlechtili z našeho orlíčku obecného (A. vulgaris), který přirozeně vyhledává společnost lesních stromů či lučních stébel. S intenzitou světla si hlavu příliš neláme, byť ve stínu s květy spíš škudlí. Pro vzpomínku na vzácné setkání s ním si ho vyfoťte, ale nikdy netrhejte, to byste porušili zákon.

Nápadnější květy na stoncích vysokých i víc než 60 cm předvádějí severoamerické druhy, jako jsou orlíček modrý (A. caerulea) či zlatý (A. chrysantha), který svými žlutými, dlouze ostruhatými květy nejvíc ze všeho připomíná vlasaté komety. Pokud skalničkaříte, nechte orlíček vějířovitý (A. flabellata) z Japonska, ať se krčí mezi kameny.

Rozmanitost je jen jednou z mnoha kvalit orlíčku, pro které ho zbožňovali už naši prarodiče, i když dobře věděli, jaký je to záletník. Kříží se a zplaňuje přímo živelně a každý rok tak přináší nová překvapení.

S odrůdou Black Barlow se skutečně trefíte do černého. Se žlutokvětými vykouzlíte vesmír plný zářivých komet. Bílé a modré jsou synonymem elegance, růžové s nimi hravě ladí. Červenožlutí i jinak papouškově zbarvení jedinci rozradostní zasmušilé kouty. Všem to sluší ve váze, kde vydrží tím déle, čím dříve po rozvití je natrháte.

Květy budící fantazii skrývají v nápadných ostruhách nektar. Pokud na něj čmelák sosáčkem nedosáhne, vyleze na špičku ostruhy a prokousne ji. Z proděravělých soudečků pak loupí sladkosti také pestřenky, včely a mravenci.

Příbuzný blatouchu a koniklece rozsvěcuje šero pod stromy, září ve stínu kapradin, ale i na slunci po boku záhonových trvalek a keřů. Grandiózně vypadá s fenyklem, srdcovkou, okrasnými česneky, kosatci, růžemi. Co žádá na oplátku? Jen půdu s dostatkem vláhy. V suchu sice kvete, ale hrozí mu, že tam na něj zaútočí padlí.

Založit louku vlastními silami, to není pro orlíček problém. Hranice neuznává, klidně se rozuteče po pěšině nebo vyraší na opačném konci zahrady. Tak se v zahradě rodí místa budící dojem divoké přírody. Kdo má rád věci pod kontrolou, toho by tenhle nezmar mohl časem rozčilovat. Pokud se rozšíří příliš, dá se jednoduše vytrhat.

Chcete-li nastolit pořádek ve formální zahradě, odstraňte měchýřkatá souplodí dříve, než puknou a vypustí stovky semen natěšených vydat se o letních prázdninách na cestu za novým domovem. Nebuďte však příliš striktní, jinak se orlíček odporoučí. Je sice trvalkou, ale krátkověkou - samovýsev je jeho finta, jak žít déle než pět let.