Článek
Jak se liší pěkná zahrada v představách dospělého a dítěte?
My dospělí preferujeme pořádek, jasně vymezené zóny pro pěstování či odpočinek. Nestojíme o chaos. Potomkům proto často předáváme soubor zákazů: nešlapej do záhonů, nelámej větve, nelez na stromy. Abychom jim to kompenzovali, budujeme herní koutky, nezřídka bez ohledu na jejich skutečná přání. Malí objevitelé to ale vidí jinak – fascinuje je hadice, žebřík nebo zapomenuté hrábě. V zeleni by možná místo drahé skluzavky ocenili volnější pravidla a více příležitostí k opravdové hře.
Základem je zapojit děti do plánování. Kombinujte jejich fantazii se svými zkušenostmi
Rodiče se ale třeba obávají pádů z výšky. Jak je zmírnit?
Záleží na výšce pádu, ovšem klíčová je hlavně komunikace s dětmi o rizicích. Coby dopadová plocha skvěle poslouží obyčejná dřevěná štěpka – mulč. Písek je hravější, jenže se nehodí všude. Existují i různé pryžové podložky, vždy by se však mělo dbát na to, aby daný povrch vizuálně komunikoval se zbytkem okolí.
Lze vůbec na zahradě skloubit nároky dospělých a jejich ratolestí?
Určitě. Základem je zapojit děti do plánování. Kombinujte jejich fantazii se svými zkušenostmi. Každé dítě je originální směsí pohybu, tvoření, navíc se jeho zájmy s věkem proměňují. Je také nutné zvážit rizika – co zvládnou samy a kde už potřebují dozor. Při návrhu zahrady je dobré vědět, že by například herní prvky pevně kotvené v zemi měly být víceúčelové. Drobnější vybavení, jako jsou kuchyňky, dílničky, mini pískoviště, bych volil spíše přenosné a počítal s jejich dočasností.
Můžete uvést konkrétní příklady takových řešení?
Osobně fandím bytelným houpačkovým rámům z masivu. Můžete na ně osadit lezecké úchyty, zavěsit klasickou houpačku a o pár let později ji vyměnit za relaxační křeslo či hamaku. Mají i svou estetickou hodnotu, při vhodném umístění rámují pěkné průhledy do zeleně.
Dalším skvělým motivem je voda. U nadzemní nádrže umístěte dřevěné korýtko, kterým stéká proud. Děti si v něm pouštějí lodičky, tvoří snovou krajinu z kamínků a stébel trávy. Jen je třeba vyřešit odtok, abyste si na pozemku nevyrobili močál, i když ten by děti také rády.
A pak je tu pískoviště. Pro někoho je řešením plastová varianta z hobby marketu. Na menších parcelách ho ale můžete integrovat do vyvýšených záhonů. Až děti odrostou, jednoduše v nich začnete pěstovat zeleninu, květiny.
Zmiňujete dřevo. Nepodléhá však oproti plastu rychlejší zkáze?
Při správné volbě dřeviny a základní údržbě, tedy občasném ošetření olejem, vydrží nadzemní instalace desítky let. Takový dubový nebo akátový kmen zabudovaný v zemi zůstane v kondici klidně patnáct let i bez péče. Dřevo je navíc fantastické na dotek, nabízí reliéfy a praskliny. Na rozdíl od umělé hmoty tento přírodní materiál časem prostě splyne s půdou.
Takže plastové herní sestavy nedoporučujete?
Netvrdím, že jsou vyloženě špatné, jen se mi jejich barevné kompozice často zdají nevkusné vzhledem k prostředí, kam jsou instalovány. Ale hlavně toho dětem nabízejí málo, takže se jim brzy omrzí. Po skluzavce se prostě jen svezete dolů. I když také ne vždy. Jednou mi asi týden po certifikované montáži volal starosta obce: prý si děti stěžují, protože skluzavky nekloužou. Ukázalo se, že povrch potřebuje prostě ‚rozjezdit‘. Musel jsem tedy najmout dva brigádníky, kteří se dvě hodiny v kuse klouzali s filcovým hadrem na zadku. Prvních deset minut je to bavilo, pak už vůbec.
