Jak úspěšně pěstovat cymbidium

Orchideje nejčastěji kupujeme v zahradních centrech při velkých obchodních domech se stavebninami a potřebami pro kutily, a tak se zpravidla ani nedozvíme, jak se rostlina, o jejíž koupi uvažujeme, jmenuje, natož, jak se o ni postarat. To může být kamenem úrazu při přezimování.

Zatímco falenopsisy totiž chlad a omezení zálivky nepotřebují (naopak by je zničil!), většina ostatních běžně prodávaných orchidejí při teplém přezimování v lepším případě nevykvete, v tom horším zkrátka o rostlinu přijdeme. Nejvíce je to patrné u cymbídií, jejichž květy jsme dříve znávali balené jen po jednom v průhledných dárkových krabičkách.

Dnes již můžeme v prodeji vidět i trsy jejich úzkých dlouhých listů ozdobené poměrně mohutnými květenstvími. S kvetoucími rostlinami se v obchodech zpravidla setkáváme v zimním období, kdy nejčastěji kvetou.

V zahradních centrech přetopeno nebývá, a tak se tu robustním cymbídiím ve velkých květináčích celkem daří. Pokud je ale přineseme domů do prostoru, kde je pokojová teplota a suchý vzduch, květy příliš dlouho nevydrží. Nevydrží však ani zbytek rostliny, který postupně zežloutne a odumře. Proč?

Rod Cymbidium pochází sice také z tropů, ale jeho zástupci rostou ve vyšších nadmořských výškách na úpatích hor. Tam sice nemrzne, ale je tam výrazně chladněji než v lesích v nížinách. Chladno provází také vlhčí vzduch a hlavně značné množství rozptýleného světla.

Teplotní optimum během zimy se u těchto rostlin pohybuje přibližně v rozmezí 10-15 °C.

Ideálním prostředím pro cymbídia jsou zimní zahrady a nevytápěné chodby, kde ve společnosti citrusů a dalších subtropických rostlin budou nádhernou ozdobou. Kromě poměrně rozměrných trsů se objevují i kultivary skladnější, nikoliv však miniaturní. Přesto, že bývají jako mini označované, stále měří několik desítek centimetrů.

Když si koupíme nádherně rozkvetlé cymbídium a nemáme k dispozici zimní zahradu, můžeme se z krásné rostliny nějakou dobu těšit i v běžném interiéru. Musíme ale počítat s tím, že v teplé místnosti květy vydrží mnohem kratší dobu než v chladu.

Rostlinu postavíme co nejblíže ke světlu.

Jakmile rostlina začne odkvétat, musí bezpodmínečně do chladnější místnosti, pokud se s ní nehodláme po nějaké době rozloučit nadobro. To by ovšem u poměrně drahých cymbídií byla škoda. Zaléváme pravidelně, ale velmi střídmě.

Na jaře můžeme rostlinu přenést do bytu nebo ponechat na místě. Někdy počátkem jara se začínají tvořit nové výhony, které se mění postupně v pahlízy. Z těchto nových pahlíz vlastně orchidej vykvétá. Aby však vykvetla, musí pahlíza správně vyzrát. Ale ještě je tu jedna záludnost. I z vyzrálé pahlízy se nemusí květy vytvořit, neprojde-li v druhé polovině léta několika týdny chladnějšího období.

To však za nás zařídí počasí koncem léta, kdy už se v noci docela ochlazuje. V této době cymbídium znovu stěhujeme, tentokrát někam na zahradu, terasu či balkon. Letnění cymbídiím náramně svědčí.

Umístíme je nejlépe do polostínu pod stromy. Zde mohou být určitě od konce května do konce září, podle vývoje počasí možná i déle.

Nikdy je nenecháme na prudkém slunci! V létě zaléváme bohatěji a také mírně přihnojujeme. I u cymbídií platí: rostlina nesmí stát ve vodě! Zaléváme měkkou, nejlépe dešťovou vodou a přihnojujeme plným hnojivem, které více ředíme.

Substrát používáme obdobný jako u falenopsisů: kousky kůry, polystyrenu, molitanu, přídavek rašeliny či kokosové drti (Lignocel) apod.