Barevná kombinace, která rozsvítí jarní zahradu

Žlutá představuje slunce a veselí, bílá zase čistotu a harmonii. Dohromady tvoří silný tým. Rostliny, které tyto barvy nosí v květech nebo na listech, projasní záhon i při zakaboněném počasí. Dobře vyniknou o samotě, ale ještě lépe, když je pěkně zkombinujeme. Jak?

Šácholan (Magnolia), mahonie (Mahonia) a zlatice (Forsythia) s konečnou platností potvrzují, že se zima už nevrátí. Květy je zahalují dřív, než vyraší listy, a vůbec s nimi netroškaří.

Mahonie je stálezelená, stejně jako zerav vedle ní tyčící se skoro k nebi.

Všechny tyto dřeviny uplatníme v malé slunné předzahrádce nebo v prostornějším smíšeném záhonu, kde jim dělají milou společnost první jarničky a cibuloviny.

Až celá nádhera odkvete, zlatici prosvětlíme, abychom uvolnili místo novým výhonům, které ochotněji nasazují poupata. Zbytek osazenstva si svůj malebný vzhled uchovává i bez řezu.

Narcisy k jaru patří stejně jako kulisy k divadlu. Jsou dlouhověké, vytvářejí množství dceřiných cibulek a hraboši se jim obloukem vyhýbají. Na záhonu nebo v trávníku vypadá senzačně směs složená z čistě bílých a žlutých květů, ale díky šikovným šlechtitelům vzniklo mnoho odrůd, jejichž květy se pyšní oběma barvami najednou.

Nejčastěji mají žlutou trubku a bílé okvětní lístky, řidčeji je tomu naopak. Za narcisy kvete jako o závod stálezelená skimie (Skimmia), která kolem sebe šíří sladkou vůni.

Někdy si s řešením květinových kompozic nemusíme lámat hlavu, protože je za nás vymyslí sama příroda. Stačí vkročit na okraj listnatého lesa, na louku nebo do sadu.

Tady téměř vždycky najdeme sasanku hajní (Anemone nemorosa) a orsej jarní (Ranunculus ficaria), rostoucí při sobě jako nerozluční přátelé. Navzdory drobnému vzrůstu si jich hned všimneme. Nejen kvůli zářivým barvám, ale také množství, protože se ochotně šíří do všech stran. Na zahrádce si je můžeme vypěstovat z hlízek. Potřebují dostatek vláhy a světla.

Domácí vrba jíva (Salix caprea) je na zahradě poklad. Roste jako z vody a nádherně kvete. Samčí jehnědy jsou dobře známé kočičky. Při rozkvětu odhalí zajímavé detaily, dlouhé bílé nitky se zlatožlutými prašníky.

Včely jívu milují k zbláznění a rád k ní zavítá i hladový motýl. Bez vody se vrby neobejdou. Po odkvětu je lze seříznout až k zemi, brzy znovu obrazí.

Košíkem jarních kytiček uvítáme novou vegetační sezónu jak na zahradě, tak i na balkóně uprostřed města. Zářivě žlutobílou kompozici vytvoříme z oblíbených velkokvětých macešek a huseníku (Arabis). Pro větší dojem z kvetení přidáme větvičky zlatice, které postavíme do skleniček s vodou.

Jakmile huseník po několika týdnech odkvete, sestřihneme ho a přesadíme do skalky, kde při dobré drenáži dlouho vydrží. Jednoletou macešku hodíme na kompost.

Výsadbou tulipánů s jednoduchými bílými kalichy nikdy nic nepokazíme. Jenže někomu se mohou v tradičních sestavách s pomněnkami, chejry a violkami časem okoukat. Raději k nim přidáme nezvyklého společníka. Žádnou květinu, ale keř.

Třeba tavolník japonský (Spiraea japonica) Golden Princess, jehož listy mají žlutou barvu od jara až do podzimu. Když ho každoročně koncem léta zkrátíme, cibuloviny nad ním dokonale vyniknou.

Do přírodní zahrady patří květy, které buď sami vysejeme z připravených osivových směsí, nebo necháme zaúřadovat přírodu. Ta do trávy brzy vetká jetel, kopretiny a fialky či barevně hezky sladěné sedmikrásky s křivatci (Gagea lutea).

Zatímco sedmikrásky kvetou téměř celý rok, křivatce se v květnu loučí tobolkami plnými semen. Takový pestrý koberec skvěle vypadá, nedá tolik práce jako klasický trávník a navíc přiláká spoustu užitečného hmyzu.