Za deště ticho a v létě k přežití aneb Jak se pozná kvalitně udělaná střecha s lehkou krytinou

Pokud jde o nesnesitelné horko v podkroví nebo příliš velký hluk za deště, bývá rozšířeným zvykem přičítat veškeré nepohodlí na vrub plechu. Kov je sice dobrý vodič tepla i zvuku, ale v konstrukci střechy tvoří jen jednu, a to ještě tenkou vrstvu. Rozhodující je proto celá skladba střechy, a tu musí dobře navrhnout projektant.

Právě skladba střechy – tedy kombinace izolací, vrstev a konstrukčních detailů – rozhoduje o tom, zda bude život v podkroví komfortní, nebo peklem.

Velkou roli hraje především tepelná a akustická izolace. „Průniku hluku lze zamezit zaizolováním střechy minerální vatou, která díky své vláknité struktuře výborně pohlcuje zvuk a zároveň tepelně izoluje,“ radí architektka Marcela Kubů. Klíčová je přitom nejen samotná volba materiálu, ale i jeho tloušťka – u obytných podkroví se doporučuje alespoň 30 centimetrů, u novostaveb často ještě více.

Na výslednou akustiku má vliv i způsob, jakým je krytina položena. Rozdíl je totiž v tom, zda je střecha položena na bednění, nebo jen na klasické laťování.

„Pokládka na bednění přispívá k omezení šíření hluku do podkroví. Ten může obecně u všech podobných typů krytin vznikat například vlivem sání větru, který může způsobit rozvibrování krytiny. Při pokládce na laťování je mezi krytinou a podkladem malá styčná plocha a energie přenášených rázů na plochu je tudíž větší. Bednění pomáhá tento jev eliminovat,“ vysvětluje Petr Tureček ze společnosti Satjam.

Pokud krytinu tvoří rovné pásy plechu, je podle odborníků lepší volit jejich užší provedení. V každém případě je při instalaci krytiny nutné dodržet doporučení od výrobce, která by měla být specifikována v montážních návodech.

Se snížením přenosu hluku skrz střechu pak mohou pomoci také speciální separační vrstvy nebo textilie, které fungují jako tlumiče rázů.

Ještě vážnějším problémem než hluk za deště je přehřívání podkroví. Ani v tomto případě ale není hlavním viníkem samotná krytina. Pokud se prostor pod střechou v létě mění v neobyvatelný, bývá příčina v nedostatečné izolaci a tedy opět ve špatně navržené skladbě celé střešní konstrukce.

Nezateplená nebo špatně zateplená střecha propouští teplo dovnitř a konstrukce se navíc přes den nahřívá a vyzařuje teplo směrem do interiéru ještě dlouho po západu slunce. Klimatizace pak musí pracovat prakticky nepřetržitě. Tomuto neblahému jevu lze předejít dostatečně vysokou vrstvou kvalitní a dobře provedené izolace.

Kromě izolace z minerální vaty, vysoké vrstvy polystyrenu či foukané PUR pěny lze volit například i PIR desky. Připomeňme, že PIR izolace (polyisokyanurát) je vysoce účinná tuhá pěnová izolace s uzavřenou strukturou buněk, která představuje vylepšenou, odolnější verzi PUR pěny. Vyniká extrémně nízkou tepelnou vodivostí (až 0,022 W/mK), vysokou pevností v tlaku, nenasákavostí a lepší požární odolností (neodkapává, zuhelnatí).

K dispozici jsou rovněž ekologické materiály organického původu, jako je dřevovlákno, konopí, celulóza, ovčí vlna nebo sláma, které nabízejí skvělé tepelněizolační vlastnosti, vynikající schopnost akumulace tepla a paropropustnost. Často se aplikují jako desky nebo foukaná izolace.

Důležitým a často opomíjeným prvkem je také správné odvětrání střechy. Pokud chybí, nebo je špatně provedené, může docházet ke kondenzaci vlhkosti uvnitř konstrukce. Ta následně zhoršuje vlastnosti izolace a přispívá nejen k přehřívání v létě, ale i k celkově horšímu vnitřnímu klimatu.

Kromě kvalitního provedení samotné střechy hraje pak v horkých letních dnech důležitou roli i několik doplňkových opatření. Snížit teplotu výrazně pomáhá kvalitní stínění oken, zejména na jižních a jihozápadních stranách, kde slunce působí nejintenzivněji. Vnější žaluzie nebo rolety dokážou zabránit přehřívání interiéru mnohem účinněji než jakékoli vnitřní zastínění. Stejně tak má smysl dodržovat jednoduchý režim větrání – v noci intenzivně vyvětrat, přes den okna zavřít a prostor chránit před sluncem.

Zásadní chybou, která se v praxi opakuje, je snaha ušetřit na nesprávném místě. Střecha sice může na první pohled fungovat – nezatéká a drží –, ale bez kvalitní izolace a správného návrhu neposkytne očekávaný komfort. A dodatečné opravy bývají složité a drahé. Není proto překvapivé, že odborníci varují před unáhlenými úsporami i nevhodnými materiálovými změnami.

Dobře provedená plechová střecha nabízí dlouhou životnost, nízkou hmotnost i moderní vzhled. Rozdíl mezi komfortním a problematickým bydlením spočívá prakticky vždy v tom, jaká rozhodnutí při její rekonstrukci nebo stavbě učiní majitel.