Článek
Netypicky vyhlížející dům je projektem architektonického studia Sara Gelibter Architecte. Majitelé byli podle portálu Divisare otevřeni nekonvenčním řešením a aktivně se podíleli na procesu návrhu a také provedli významnou část prací; pomohli jim i rodinní příslušníci. Stavba má dnes podlahovou plochu 280 m² a nachází se v ní prostorný obývací pokoj, ložnice, pracovny i velkoryse pojatý dětský pokoj.
„Na tomto projektu mě nejvíc zaujalo to, že umožnil majitelům, což je manželský pár, tedy dvěma lidem, kteří nejsou architekti, objevit v sobě cit, o kterém pravděpodobně ani nevěděli, že ho mají. Nikdy si asi nepředstavovali, že si postaví vlastní dům, ale když jsem viděla jejich zápal a přirozené porozumění věci, podpořila jsem je, aby svůj talent projevili. Hodně jsem se od nich naučila. Uvědomila jsem si, že zejména u soukromých projektů se nejlepší výsledky dosahují sdílením a spoluprací,“ říká architektka Sara Gelibterová.
Klienti nemovitost koupili v roce 2020. A už během první prohlídky odhalili několik celkem zásadních problémů, které se později ukázaly jako klíčové pro vývoj projektu. Teprve po koupi domu ale majitelé zjistili, že i střecha je konstrukčně špatná. To, co bylo původně zamýšleno jako drobná rekonstrukce interiéru, se nakonec podle webu Archello stalo rekonstrukcí kompletní, v rámci které došlo třeba i k přidání nového patra.
Východiskem pro vznik této stavby byly stávající budova, rozpočtová omezení a touha klientů experimentovat s řešeními s nízkým dopadem na životní prostředí.
Historie stavby je spojena s rozvojem zdejšího vinařského průmyslu v době, kdy bylo město Biel ještě vesnicí. Prvním jádrem domu byla v podstatě jednoduchá kůlna, později přestavěná na budovu sloužící pro galvanizaci kovů. Ačkoli chybí přesné údaje, velmi blízká železniční trať byla pravděpodobně postavena už v této fázi. Netradiční lichoběžníkový tvar přístavby se totiž zdá být definován právě přítomností kolejí.
Ve 20. a 30. letech 20. století byl dům rozšířen do délky i do šířky. Následně byla přistavěna část, která byla asi padesát let využívána k průmyslové výrobě, a to až do roku 1968, kdy byl dům přeměněn na mládežnickou ubytovnu. Od té doby prošla budova řadou velmi nesourodých zásahů, které postupně narušovaly její strukturu. Byla rozdělena na malé místnosti a v 80. letech 20. století při přestavbě na rodinné bydlení hodně změnila podobu.
Orientační bod lokality
Majitelé se rozhodli pro přidání patra, což se nabízelo i vzhledem k tomu, že bylo třeba důkladně zrekonstruovat střechu, uvádí magazín Dezeen. Vznikl tak jakýsi „dům na domě“, čímž se zásadně zvětšila podlahová plocha a kde bylo možné vytvořit dvě nové místnosti.
Tato transformace, jasně viditelná v architektonickém profilu budovy, dodala projektu osobitý charakter a učinila z něj výrazný, snadno rozpoznatelný orientační bod obce. Architekti použili prefabrikované dřevo, díky čemuž bylo možné vybudovat novou kostru nástavby během jediného dne, a to za využití vrtulníku a provádění tesařských prací přímo na stavbě.
Využít co nejvíce původního materiálu
Podoba exteriéru byla velmi ovlivněna potřebou chránit budovu před hlukem projíždějících vlaků. Architekti zvolili vláknocement, vyrobený z recyklovaného cementu a dřevěných vláken, neboť má dobré zvukově izolační vlastnosti a snadno se instaluje.
Kromě použití izolačních materiálů bylo zásadní i ošetření stavebních otvorů. Všechna stávající okna na straně železnice byla zrušena a zaplněna stavebním materiálem, zatímco na protilehlé straně domu naopak přibyla nová, která směřují k Alpám. Obyvatelé domu tak projíždějících vlaků neslyší a zároveň si mohou užívat nádherných výhledů na město a hory.
Architekti se při návrhu přístavby snažili v co největší míře využívat původních materiálů z domu. Například se jim povedlo zachránit některé prvky z původní kuchyně a uplatnit je v novém obytném prostoru. Během doby, kdy byl dům bez střechy, zakrývala vzniklý otvor dočasná ochranná konstrukce. Rovněž všechny materiály použité pro tuto konstrukci se později znovu podařilo použít na vnitřní izolaci. I dřevo, které se při stavbě nakonec nespotřebovalo, našlo nakonec svůj účel. Vznikla z něj venkovní pergola a nábytek.
