Článek
Netypicky vyhlížející dům je projektem architektonického studia Sara Gelibter Architecte. Majitelé byli podle portálu Divisare otevřeni nekonvenčním řešením a aktivně se podíleli na procesu návrhu a také provedli významnou část prací; pomohli jim i rodinní příslušníci. Stavba má dnes podlahovou plochu 280 m² a nachází se v ní prostorný obývací pokoj, ložnice, pracovny i velkoryse pojatý dětský pokoj.
„Na tomto projektu mě nejvíc zaujalo to, že umožnil majitelům, což je manželský pár, tedy dvěma lidem, kteří nejsou architekti, objevit v sobě cit, o kterém pravděpodobně ani nevěděli, že ho mají. Nikdy si asi nepředstavovali, že si postaví vlastní dům, ale když jsem viděla jejich zápal a přirozené porozumění věci, podpořila jsem je, aby svůj talent projevili. Hodně jsem se od nich naučila. Uvědomila jsem si, že zejména u soukromých projektů se nejlepší výsledky dosahují sdílením a spoluprací,“ říká architektka Sara Gelibterová.
Klienti nemovitost koupili v roce 2020. A už během první prohlídky odhalili několik celkem zásadních problémů, které se později ukázaly jako klíčové pro vývoj projektu. Teprve po koupi domu ale majitelé zjistili, že i střecha je konstrukčně špatná. To, co bylo původně zamýšleno jako drobná rekonstrukce interiéru, se nakonec podle webu Archello stalo rekonstrukcí kompletní, v rámci které došlo třeba i k přidání nového patra.
Východiskem pro vznik této stavby byly stávající budova, rozpočtová omezení a touha klientů experimentovat s řešeními s nízkým dopadem na životní prostředí.
Historie stavby je spojena s rozvojem zdejšího vinařského průmyslu v době, kdy bylo město Biel ještě vesnicí. Prvním jádrem domu byla v podstatě jednoduchá kůlna, později přestavěná na budovu sloužící pro galvanizaci kovů. Ačkoli chybí přesné údaje, velmi blízká železniční trať byla pravděpodobně postavena už v této fázi. Netradiční lichoběžníkový tvar přístavby se totiž zdá být definován právě přítomností kolejí.
Ve 20. a 30. letech 20. století byl dům rozšířen do délky i do šířky. Následně byla přistavěna část, která byla asi padesát let využívána k průmyslové výrobě, a to až do roku 1968, kdy byl dům přeměněn na mládežnickou ubytovnu. Od té doby prošla budova řadou velmi nesourodých zásahů, které postupně narušovaly její strukturu. Byla rozdělena na malé místnosti a v 80. letech 20. století při přestavbě na rodinné bydlení hodně změnila podobu.
Orientační bod lokality
Majitelé se rozhodli pro přidání patra, což se nabízelo i vzhledem k tomu, že bylo třeba důkladně zrekonstruovat střechu, uvádí magazín Dezeen. Vznikl tak jakýsi „dům na domě“, čímž se zásadně zvětšila podlahová plocha a kde bylo možné vytvořit dvě nové místnosti.