Článek
Zuzka stále pendluje mezi Londýnem a Prahou. V Anglii vystudovala, provdala se, porodila dceru, založila firmu a dodnes tam tráví většinu svého času. Před pěti lety se však rozhodla změnit uspořádání svého života a plánovala trávit víc času v Praze. Tady bydlí její rodiče, ale v Londýně studuje a žije její dcera.
Chodbu osvětlují nástěnná svítidla Mesmeri Wall Light a k usednutí slouží židle Bertoia. Za posuvnými dveřmi se skrývá koupelna, která slouží návštěvám a má velkoryse řešený sprchový kout.
Vzhled tohoto interiéru vypovídá o vysokých nárocích majitele. Jaká kritéria musel splňovat, než jste se pustila do úprav?
Hledala jsem prostorný byt v centru ve staré zástavbě. Viděla jsem jich hodně, ale jen tento mě opravdu zaujal mimořádně velkým obývacím pokojem. Potřebovala jsem velké prostory, v nichž bych mohla mít aspoň některé své obrazy. Byl v žalostném stavu, ale vnímala jsem jeho obrovský potenciál.
Kuchyň je zhotovena na míru. Skříňky jsou lakované do vysokého lesku, pracovní deska je z přírodního kamene a všechny spotřebiče nesou značku Miele. Stropní svítidlo je od Artemide.
Hodně se mi také líbily arkýře, zajímavé zárubně i staré parkety. Pravděpodobně nejsou zcela původní, ale domnívám se, že pocházejí z třicátých až čtyřicátých let. S náročnými renovacemi a restaurátorskými úpravami jsem počítala. Dnešní okna jsou věrné repliky originálů, ale kování je zachované původní, stejně jako některé kliky.
Ostatní vznikly ve slévárně podle originálů. Zárubně s dřevořezbami a dveře byly hodně poškozené, ale podařilo se je zachránit. Jen skleněná výplň dveří do kuchyně je replika, kterou bylo možno vyrobit, protože se zachovaly skleněné výplně dveří do chodby.
V jídelně kraluje mramorový jídelní stůl s židlemi Tulip od designéra Eera Saarinena zakoupený už v 80. letech minulého století.
Kromě obývacího pokoje jsem na stropě nechala zrestaurovat původní rozety, které se dochovaly jen zčásti díky tomu, že byly překryté plastovými náhražkami.
Zřejmě jste byt upravovala i dispozičně.
Ne příliš, ale potřebovala jsem vybudovat ještě jednu koupelnu. Hlavní obytný prostor zcela splňoval moje představy, také ložnice byla vyhovující a měla svoji koupelnu. Tak bylo možné vytvořit zcela intimní zónu na opačném konci bytu, než je dětský pokoj či pokoj pro hosty.
Dětský pokoj slouží také pro případné návštěvy.
Úpravy jste si navrhla sama?
Ne. Spolupracovala jsem s architektkou Simonou Černou ze studia Alia Interiors v Praze. Měla jsem celkovou ideu, ale ona zpracovala detailní návrhy. Bylo ještě třeba předělat předsíň, kde vznikla druhá koupelna a také šatna s technickou místností.
Architektka přišla se skvělým nápadem. Věděla, že zde po rekonstrukci domu někde zůstalo původní secesní okno, které chtěla využít v mém bytě.
Obývací pokoj harmonicky spojuje předměty z různých období. Svěžímu konceptu sluší i perské koberce a starožitný nábytek. Dominantu pokoje tvoří lustr Pirce Suspension Light.
To je to krásné okno ve vaší koupelně, že?
Přesně tak, nahradila jím původně malé okénko do světlíku a tak ozvláštnila jednu stěnu koupelny. Stále ještě zvažuji změnu jeho barvy. Uvažuji, že bych ho nechala natřít bílou nebo šedivou barvou, aby s vybavením koupelny lépe ladilo.
Ve vaší koupelně je vana nezvykle zasunuta do výklenku. Nebyl by to vhodnější prostor pro sprchový kout?
Bez vany si koupelnu neumím představit. Trvala jsem na ní, ráda v ní relaxuji. Prostorný sprchový kout je v druhé koupelně.
Koupelně majitelky dominuje restaurované secesní okno. Velkoformátová dlažba a sanitární keramika je značky Villeroy & Boch, baterie Hansgrohe.
Pořizovala jste si sem nový nábytek?
Většinu vybavení mám už hodně dlouho. Některé jsem si přivezla z domu v Anglii, něco mám od rodičů a některé předměty jsem si koupila nové. Například jídelní stůl a židle od Eera Saarinena jsem koupila už v roce 1985 stejně jako křesla a židle Bertoia.
Dokupovala jsem ale nábytkové skříňky, krásný psací stůl a poličku od Ligne Roset, kam jsem potřebovala umístit své oblíbené sběratelské kousky skla. Miluji je a obklopuji se jimi stejně jako obrazy, které mě doprovázejí mým životem už po léta.
Skříně jsou zhotovené na míru danému prostoru tak, aby budily dojem jednotné kolekce nábytku v ložnici. Postel si majitelka přivezla, protože si potrpí na kvalitní matrace (Dunlopillo) a povlečení (The White Company London).
Chtěla jsem něco hodně moderního a jednoduchého, co by šlo dobře zkombinovat se starožitnými kousky – empírovým stolkem a starou anglickou truhlou z 18. století, které jsem zdědila.
Modrou pohovku jsem dostala od rodičů. Přestože vypadá zcela moderně a je velmi zachovalá, je z šedesátých let. Nový, ale originální potah má jen křeslo Bertoia Bird. Vše ostatní je původní.
Vaši rodiče pracují v oblasti umění?
To ne, v rodině máme lékaře a advokáty, ale o umění se vždy živě zajímali, především o modernu, také se jím obklopovali a já v tomto prostředí vyrůstala.
S většinou autorů mých obrazů je spojen nějaký příběh ze života naší rodiny. Od dětství mě provází přátelství a obrazy Tomáše Rajlicha, které otec začal od jeho raného období sbírat. Jeho tvorbu obdivoval i podporoval. Díky mým rodičům jsem i v temném období naší historie už od malinka vyrůstala v krásných interiérech zcela se odlišujících od jiných.
