Článek
Lokalita, ve které stavba vznikla, je turisticky velmi zajímavá. Údolí řeky Ostravice mezi Lysou horou a Smrkem bylo považováno odedávna za oblíbené výletní místo obyvatel celého ostravského regionu.
Víkendový výšlap od železniční stanice Ostravice na Lysou horu po červené značce, s občerstvením v půli cesty na Ostravské chatě a znovu na vrcholu hory s pozvolným sestupem po zelené značce přes hostinec U Veličků zpět k nádraží ve Frýdlantu nad Ostravicí, patřil v meziválečné době ke společenským rituálům mládeže a intelektuální vrstvy.
Rozměrná pásová okna zaručují dobré prosvětlení interiéru.
Architektonické řešení domu navrhli slavní architekti, bratři Čestmír a Lubomír Šlapetové. O stavby dřevěných rodinných domů se zajímali od začátku své profesionální dráhy.
Rok před nástupem ke studiu na vratislavské Akademii postavil jejich profesor Hans Scharoun v roce 1927 přemístitelný dřevěný rodinný dům pro střední vrstvu na výstavě Gugali 1927 v Lehnici a Lubomír pro uveřejnění tohoto domu narýsoval publikační půdorys.
Interiér vily zkrášlil dřevěný obklad.
Během studijního pobytu v New Yorku bratři nastudovali technologii výstavby amerických dřevěných domků a navštívili zahradní kolonie dřevěných rodinných domů v Redburnu v New Jersey a v okolí New Yorku.
Projekty dřevěných domů se Šlapetové zabývali hned od otevření vlastní kanceláře v roce 1931 a snažili se přizpůsobit jejich moderní architektonické tvarosloví horské krajině a klimatu užitím sedlových, stanových anebo pultových střech.
Za studijních pobytů v Berlíně poznal také Lubomír několik projektů s pultovou střechou, kde byla zakončena ve vrcholu asymetrickým zaoblením. To dobře dokresluje i skica Pěničkova domu.
Nákres zamýšlené podoby stavby
Dřevěný dům Jarmily Pěničkové a Jaromíra Rybáka je posazen na kamenném soklu a zakončen pultovou střechou proti svahu. Obytný pokoj s jídelnou, rozdělený skleněnými dveřmi, obepíná horizontální pás oken, kterými se dům jako zasklená vitrína otevírá k pohledům do údolí Ostravice a směrem na Smrk.
Pozoruhodné je uspořádání oken ze schodiště a obytného pokoje na severní straně domu s tvary, které, jak uvedl teoretik liberecké architektonické skupiny SIAL Petr Vaďura, předjímají tvary, objevující se jinak na Západě až v architektuře 50. let.
Dům byl později využíván k trvalému bydlení potomky druhého majitele, počátkem devadesátých let byla původní dřevěná okna vyměněna za okna plastová.
