Předností venkovní keramické dlažby je univerzální použití i snadná pokládka

Venkovní keramická dlažba má širokou škálu použití. Bude se dobře vyjímat na terasách, balkónech, přímo ideálně se hodí do okolí bazénů a samozřejmě i do venkovních sprchových koutů.

Její nabídka je velice pestrá, a tak lze díky keramice navodit dojem, že materiál na zemi je nejenom keramický, ale také třeba dřevěný, kamenný, anebo betonový. Vše v odstínech, které přesně odpovídají potřebám a vzhledu okolí. Navíc je lze často velice úspěšně kombinovat buď s dlažbou v tenčím provedení, anebo i s obklady na stěny.

Povrch může být buď zcela hladký, ale může být i hrubý či různě tvarovaný, což se hodí zejména do prostředí s častou vlhkostí. Zabrání tak spoustě nechtěných pádů a tedy i úrazů.

„Povrch keramické dlažby, určené zejména do okolí bazénů a sprch, by neměl být tmavý. Tmavý odstín absorbuje sluneční záření a dokáže se na přímém slunci rozpálit do vysokých teplot a tím se stát nepochozím bosou nohou,” varuje David Benda, odborník z oddělení zahrady v síti hobby marketů Hornbach.

Keramická dlažba, na rozdíl od některých jiných materiálů, má jako jednu z velkých výhod nejenom barevnou stálost, ale také bezúdržbovost. O její čistotu se za běžných okolností pravidelně stará déšť, případně ji stačí prostě sem tam zamést, případně postříkat hadicí s vodou.

Vyšší pozornost vyžadují pouze druhy s výraznějším 3D povrchem, kde se právě za výstupky může udržovat prach, který sice nikterak neškodí, ale působí spíše neesteticky.

Z principu použití materiálu patří keramická dlažba k nejodolnějším vůbec. Je chemicky inertní (nereaguje s většinou běžných chemikálií, jako například s posypovou solí), odolává UV záření a nenabízí příliš příznivé podmínky pro růst mechů.

Velmi důležitou předností silné, tedy dvou a více centimetrů vysoké keramické dlažby je snadný způsob pokládky. Lze ji provést suchou cestou, tedy rovnou do vrstvy štěrku, písku, či na trávníku. Vrstva podkladového materiálu (štěrk, kačírek, písek) musí být dostatečně vysoká, minimálně deset centimetrů a zarovnaná do roviny. V případě pokládání do trávníku, například jako šlapáky, stačí vyříznout do svrchní vrstvy tvar dlaždic, odstranit ji a do vzniklého prostoru dlaždice vložit.

„Tloušťka dlaždic 2 cm umožňuje jejich jednoduché položení do trávníku a možnost si tak nenásilně vytvořit zpevněnou plochu například pro posezení na zahradě. Vše bez nutnosti větších stavebních úprav a použití chemie,” doplňuje k tomu Lenka Lehečková, marketingová specialistka ze společnosti Siko.

Tím, že dlažbu není nutné nijak lepit, je pokládka velice rychlá, ale také nenáročná. Odpadá rozhodování o vhodném pojivovém materiálu i starost o jeho eventuální popraskání, třeba v mrazech.

Další možností je vyvýšené položení dlažby na terče. To je obzvláště praktické tam, kde je pod vydlážděnou plochou třeba vést nejrůznější rozvody. Ideální volba nabízející možnost rychlého přístupu v případě závady.

„U pokládky na terče může být někdy potřeba, aby ji provedla odborná firma,” doporučuje Tomáš Krpata, obchodní ředitel firmy Keramika Soukup. „Za ideální rozměr pro dlažby na terasách považuji rozměr 60 x 60 cm a větší, pokud je položena na terče,” doplňuje.

Keramické dlaždice, i v silné verzi, vyžadují ohleduplné zacházení. Při skládání na pozemku či v bytě je proto potřeba dbát pokynů o způsobu skladování uvedených výrobcem na obale.

Už při přebírání zakázky je praktické si rovnou ověřit, že se čísla šarže na všech balících dodávky shodují. Není to banalita, právě číslo šarže zaručuje, že je barevný odstín všech dlaždic stejný. Šarže od šarže se právě barva může mírně lišit, což se pak při pohledu na celek okamžitě projeví.

Při vlastním rozbalování před pokládkou je potřeba každou dlaždici prohlédnout, zda nemá nikde prasklinu či jinou podobnou závadu, která by se po čase mohla vážněji projevit.