Obytná loď nabízí moderní prostředí, posilovnu i výhled na Tower Bridge

Historický nákladní člun jménem Marinus poutá právem pozornost kolemjdoucích v kotvišti Wapping. Má malebný vzhled, a není třeba velké představivosti, aby měl člověk jasno v tom, že výhled z něj po řece Temži, na centrum Londýna, včetně světoznámého mostu Tower Bridge, z křesílka umístěného v horní „čajovně” či jen volně z paluby musí prostě stát za to.

Loď je dlouhá skoro 31,5 metru, široká 6,1 metru a v nejvyšším bodě dosahuje 4,2 metru. Na první pohled je zřejmé, že je o ni dobře pečováno. A aby také ne. V roce 2016 skončila její tříletá důkladná rekonstrukce a přeměna.

Majitelé nechali její útroby celé vybourat a interiér znovu zařídit. V nové podobě má dohromady tři samostatné místnosti, tři koupelny a dvě kuchyně. To proto, že její zadní část lze využít jako byt pro správce či prostě jiný osobní personál.

Loď je důkladně tepelně izolovaná tak, aby odpovídala současným standardům, díky čemuž není problém ji celou vytopit během pár minut. K tomu slouží teplovodní radiátory, vodu ohřívá dieselový bojler. Zatopit si lze i v kachlových kamnech, která stojí v hlavním obývacím pokoji.

Součástí zařízení je rovněž malá tělocvična, v níž je k dispozici nejenom stepper, ale i veslařský trenažér. Nový majitel, jak vtipně poznamenává web My London, tak má možnost si na své lodi zaveslovat, aniž by se však kamkoli pohnula.

Pokud loď kotví, lze ji připojit na místě k rozvodům elektřiny, v případě, že je na cestě, využívá jako zdroj elektrické energie dieselový generátor.

Loď s celkovou obytnou plochou 167 m² je na prodej, a to za 1,2 milionu liber (36,62 milionu korun).  Jak uvádí na svém webu realitní kancelář Unique Property Company, předělávka a zcela nové zařízení lodi, které provedla uznávaná nizozemská loďařská firma SRF, vyšly majitele mnohem dráž, než je cena, za kterou loď nyní nabízí k prodeji.

Marinus má za sebou poměrně pestrou historii. Byla to původně ocelová plachetní loď, kterou v roce 1901 postavili v nizozemském Papendrachtu. Její název tehdy zněl Onderneming. V roce 1940 ji ale začali přestavovat na motorovou. Do prací ale zasáhla válka, a tak ji majitel, ve strachu, aby ji nezabavili nacisté, nechal potopit, aby ji ukryl. Ve válce ovšem padl, a tak loď zůstala pod vodou až do roku 1947, kdy dala o sobě vědět uvolněnou cedulí se jménem, která vyplavala na hladinu. Loď byla tedy vyzdvižena a konečně vybavena motorem. Později kotvila v Amsterdamu a sloužila jako sklad cukru. V první polovině 90. let prošla další velkou proměnou a sloužila k charterovým cestám a vozila na dobrodružné výlety školní výpravy. Postupně se ale její provoz stal neekonomickým, a tak skončila jako majetek banky. Od ní ji koupili současní majitelé, kteří ji nechali proměnit potřetí, na loď obytnou.