Nevídané stavby ukazují život v oblacích

Autoři v návrzích tradičně věnují pozornost problémům, jako jsou přelidnění, využívání obnovitelných zdrojů, alternativní zdroje pitné vody atd. Projekty tradičně počítají s nejnovějšími, nebo často teprve vznikajícími, technologiemi.

Do letošního ročníku bylo přihlášeno na 525 projektů ze 43 zemí. Porota složená z čelných představitelů oborů architektury a designu vybrala tři vítěze a další dvacítku projektů, kterým udělila titul čestného ocenění.

První cenu si v letošním roce soutěže odnesl architekt Yong Ju Lee z USA za svůj návrh nazvaný Vernacular versatility (což lze velice volně přeložit jako Proměnlivost tradice). Hanok je název pro tradiční korejský dům. Je typický odhalenou dřevěnou strukturou a taškovou střechou. Prohnutý okraj střechy je nastavitelný, aby bylo možné usměrňovat množství slunečního světla vstupujícího do domu.

Právě z konstrukce těchto domů a principu jejich používání, včetně jejich hlavního konstrukčního prvku Gagu, kterým je dřevěný spoj nepotřebující hřebíky, vychází Američan ve svém návrhu. Inovací je využití konstrukce původně přízemních staveb pro nákres vícepodlažních struktur při uchování jejich původní estetické hodnoty.

Druhé místo porota udělila Marku Talbotovi a Danielu Markiewiczovi z USA za projekt nazvaný Car And Shell Skyscraper: Or Marinetti’s Monster, což lze volně přeložit jako mrakodrap Auto a ulita aneb Marinettiho příšera. Je určen jako město v oblacích pro Detroit. Jinými slovy, takto by měla podle autorů vypadat nová čtvrť Detroitu – ten by se tak rozrostl do výšky. Nechyběly by v něm rekreační části, obchodní zóny, zakomponovány jsou do něj i moderní domy. Oblast by měla tři sítě - ulic, pěších cest a infrastruktury.

Podle nejnovějších výzkumů se zdá, že v budoucnosti bude možné zachycovat oxid uhličitý, a to do formy jakýchsi tuhých struktur. Právě na výsledky těchto výzkumů navazuje třetí oceněný projekt kanadského týmu architektů Jü-Chao Lioua a Žuej Wua nazvaný Rostoucí mrakodrap: struktura z oxidu uhličitého.

Lidé by postavili základní mřížku, která by sloužila jako kostra pro nový mrakodrap. Na ní by se zachycoval z ovzduší oxid uhličitý v podobě pevných částí. Stačilo by tedy jen tuto základní mřížku správně navrhnout a takto vzniklé struktury by bylo možné obývat. Navíc, jejich růst by byl při správném návrhu téměř neomezený, protože by se mohly rozšiřovat do šesti stran.

Magazín eVolo, při příležitosti letošního devátého ročníku soutěže vydal speciální publikaci eVolo Skyscrapers 2, která je pokračováním první knihy vydané v loňském roce. Na 628 stranách v ní představuje dalších 150 projektů, které se porotám soutěže sešly během uplynulých let.