Článek
Díky předchozí zkušenosti z bydlení na hausbótu měli klienti celkem přesnou představu o tom, co chtějí. Předně to bylo více místa při zachování intimní atmosféry, která panovala v jejich původním obydlí. Dalším požadavkem byl všudypřítomný vjem života a plavby po vodě, ovšem bez otřepaných „námořnických“ detailů jako jsou třeba kruhová okna.
A konečně poslední požadavek zněl mít loď, do níž kolemjdoucí nebudou moci volně nakukovat, ale která přitom nabídne plnohodnotný výhled do parku.
Hausbót kotví na jednom z četných kanálů v utrechtu, poblíž frekventované cyklistické stezky.
Ze strany vstupu působí hausbót velice nenápadně.
Návštěvník přichází do plovoucího obydlí po můstku, ke dveřím, které sotva dávají tušit, co se skrývá uvnitř. V prostoru za dveřmi je pak příjemně zaskočen množstvím světla, které ho zalije. Může za to velký světlík ve stropě.
Na druhé straně lodi, přímo proti vstupním dveřím, jsou umístěny exteriérové schůdky vedoucí nahoru na střešní terasu a také dolu k úvazišti pro rybářskou pramičku. Zatímco jídelna spojená s kuchyní se nachází vlevo od vchodových dveří, obývací pokoj je napravo. Celková plocha podlah je 120 m².
Hned naproti vstupním dveřím jsou druhé dveře vedoucí na venkovní schodiště. Po něm se pak vystupuje bu´d nahoru na střešní terasu, nebo dolů k úvazišti pro pramičku.
Prostor za dveřmi je zalitý světlem díky velkému světlíku na stropě.
Fasádu tvoří několik druhů materiálů, čímž architekti dosáhli neobvyklého vzhledu. Měděné pláty zakrývající spodní část sahají téměř až k vodě, která se na nich zrcadlí. Bílá barva zábradlí a venkovního schodiště je přirozeným pokračováním bílého štuku použitého na zdech v interiéru.
Vlevo od vchodu se jde do kuchyně s jídelnou.
Koupelna je v podpalubí.
Úřady v Utrechtu povolují pro obytné lodě maximální rozměry 16,5x5 metrů, přičemž největší hloubka ponoru může být jeden metr a výška plavidla nad hladinou nesmí přesáhnout čtyři metry.
Jak architekti podotýkají, při navrhování plovoucího hausbótu se ovšem nelze soustředit jen na dodržení velikostních limitů. Neméně důležitá je i distribuce hmotnosti. Pokud budou například těžké knihovny jen na jedné straně, je jisté, že se celá loď začne tím směrem naklánět. Následně se pak začne hromadit dešťová voda na nakloněné straně střechy, což povede ještě k dalšímu náklonu celého hausbótu. Aby k něčemu podobnému nemohlo dojít, má loď na každém rohu skryté svody pro dešťovou vodu.
Interiér se v některých ohledech podobá moderním bytům.
V kuchyni nechybí podlouhlé okno umožňující výhled do parku.
Jídelna je propojena s kuchyní.
Vzhledem k výše uvedenému patrně málokoho překvapí, že architekti, než se pustili do realizace, vytvořili několik trojrozměrných modelů, s nimiž mohli bezpečně doladit klíčové detaily projektu.
V obývacím pokoji přispívá k teplé atmosféře plynový krb.
Při návrhu hausbótu bylo třeba brát v potaz i to, aby těžké knihovny nebyly jen na jedné straně.
Prakticky každý designový detail architekti zvažovali z hlediska toho, jak se bude líbit klientům. Ti však často vnesli navíc i ohled na to, jakým dojmem bude jejich příbytek působit i na potenciální návštěvníky. Takový přístup architekty mile překvapil.
Mnozí obyvatelé hausbótů jsou totiž kutilové, a tak jejich plovoucí přístřešky mívají sice kdejaký detail vlastnoručně vyrobený, ale celek pak působí někdy přeplácaně. Architekti proto jen uvítali péči klientů o to, aby jejich hausbót působil vizuálně příjemným a estetickým dojmem.
Zatímco střecha nad obývacím pokojem je zelená, nad kuchyní je terasa.
Majitelé bydlí na vodě, ale výhled mají do parku.
