Článek
Proč jste se rozhodli k rekonstrukci staré půdy?
Tomáš: Kvůli dětem jsme se chtěli odstěhovat z Prahy. Původně jsme plánovali koupit pozemek a postavit dům, což by znamenalo zadlužit se na dlouhá léta, proto jsme využili nabídky manželčiných rodičů předělat si půdu u nich v domě.
Když se nám z ní podařilo vystěhovat věci nasbírané za třicet let, říkali jsme si, že máme vyhráno.
Starou vojenskou truhlu, kterou má Tomáš po otci, zbrousili a opatřili zajímavou patinou. Nakonec jí přidělali kolečka. Trám na zemi slouží k sezení pro případné návštěvy, které si mohou hřát záda o radiátor.
Předpokládám, že vyhráno jste neměli, ale naopak vás čekala dlouhá cesta…
Tomáš: V první řadě bylo nutné opravit střechu, udělat izolaci, vyřešit problém s komínem, koupit kondenzační kotel a nádrž na vodu, které by sloužily pro celý dům.
Při plánování půdorysu jsme vůbec nekreslili, prostě jsme si řekli, tady je nádrž na vodu, tak poblíž musí být koupelna a kuchyň, na které bude logicky navazovat obývací pokoj, aby zbyl prostor i na ložnici, ze které bude časem dětský pokoj.
I na chodbě, která propojuje dětský pokoj s obývací a kuchyňskou částí je vidět šikovnost manželů. Obyčejné zrcadlo získalo obložením zcela nový vzhled, svítidlo s provázkem je úžasné!
Co byl při rekonstrukci největší oříšek?
Tomáš: Úplně všechno. Přáli jsme si zachovat původní trámy, ale kvůli prostoru jsme je museli prořezat, což byl docela oříšek, protože jsme museli hodně měřit a počítat, aby nám celá střecha nespadla na hlavu. Následovalo zateplení prostoru a položení nových podlah, protože ty původní prkenné už bohužel nešlo zachránit.
Manželé se smíchem prozradili, že většina návštěv si digestoř plete s televizí. Za varnou deskou je drátěné sklo, které má nejen ochrannou funkci stěny, ale zároveň je zajímavým dekoračním prvkem.
S vinylovou podlahou jsme si užili své, nejdříve se podlaha komplet odlepila a podruhé přišly zase špatné lamely, takže jsme ji dvakrát reklamovali.
Yveta: Užili jsme si i s lednicí. Schodiště, které vede do podkroví, je úzké, a lednice zase široká, proto jsme ji do bytu dostávali pomocí kladky oknem.
Měli jste představu o stylu, v jakém byt zařídíte?
Yveta: Dříve jsme bydleli hodně moderně, vysoký lesk a nerez, ale člověk se v takovém prostředí necítí tak dobře jako ve dřevě. Napřed jsme chtěli francouzský venkov, ale jak se postupně odhalovaly trámy a traverzy, vyklubal se nám z toho industriální styl, ke kterému jsme postupně přidali trochu severu, takže nakonec se francouzský venkov nekonal.
Pečicí troubu se zajímavým prvkem v podobě dřevěného madla objednali manželé přes internet. Stejná dřevěná madla na ostatní skříňky Tomáš vyrobil.
Co všechno je v bytě na míru a co jste vyráběli sami?
Yveta: Mám šikovného manžela, takže všechno kromě kuchyňské desky vyrobil sám, koupených věcí je minimum. Třeba šedé skříně v ložnici jsme měli čtyři roky složené v krabicích, takže už jsme si ani nepamatovali, jak vypadají, ale hodí se sem skvěle.
Tomáš: Dělal jsem sám i elektriku, rozvodnice pro celé patro je ukrytá ve vestavné skříni, stejně tak jako kondenzační kotel. Je to dřevostavba, proto jsme na proudových chráničích opravdu nešetřili.
Navymýšleli jsme si různá ovládání světel z různých míst tak, abychom se nemuseli zvedat z gauče, když si vzpomeneme, že při sledování televize chceme zhasnout hlavní světlo a rozsvítit si jen náladovou lampičku.
Podlaha v audio a televizním koutku je pokryta starými novinami s hudební, filmovou a kulturní tematikou, které jsou přetřené lakem s bílou barvou.
Velkým oříškem bylo sehnat keramické spínače, které lidé spíš shánějí, než prodávají. Nakonec jsme uspěli u firmy ABB.
Byt je plný originálních nápadů, až člověk neví, co obdivovat dřív.
Tomáš: Je to tak, hodně věcí jsme použili jinak, než k čemu byly originálně určené, případně vyrobené ze zbytků, co dům dal. Například nám zůstaly vymlácené krajinky ze stropů, které nám bylo líto vyhodit, protože se na nich léta hezky podepsala. Obrousil jsem je a obložil jsem jimi část stěn v ložnici a obývacím pokoji. Na půdě jsme našli staré noviny včetně dobových krkonošských deníků, další jsme získali od kamarádů.
Ložnice a dětský pokojíček v jednom jsou zařízené v severském stylu, který se dokonale s tím industriálním doplňuje.
Vystříhali jsme články a sloupky týkající se hudby, filmu a kultury, které jsme použili na podlahu v TV a hudebním koutku, a události z roků našeho narození zase přišly na stěnu podél schodů.
Úchytky na dveřích skříní mají původně sloužit jako úchytky na bedny pro hudebníky, svítidla vyráběla manželka ze starých svícnů, staré dvojlinky a podobně. Žebřík, který visí nad schody, stloukal ještě manželčin otec, když stavěl tenhle barák. Je příjemné, že nám tady všechno prošlo rukama.
V obývacím pokoji nevidím klasickou pohovku, ale něco, co vypadá jako velká postel.
Yveta: Vzhledem k tomu, že k obytnému prostoru s kuchyní máme navíc už jen jednu místnost, která v tuhle chvíli slouží jako ložnice i dětský pokoj současně, víme, že ji jednou přenecháme dětem a budeme potřebovat někde spát.
Obložení stěny Tomáš vytvořil z krajinek ze stropů, které mu bylo líto vyhodit, protože na nich léta zanechala zajímavou patinu.
Proto manžel vyrobil velkou postel o rozměru 220 x 190 cm, na kterou jsme pořídili klasickou matraci a nechali ušít postranní polštáře. Skvělé je, že se na ni vejdeme všichni, protože rádi společně sledujeme pohádky.
V koupelně nevidím kachlíčky, ale měděné destičky…
Tomáš: Jsou to tištěné spoje, které jsem dostal od kamaráda. Manželka z nich nejprve chtěla vyrobit zvonkohru, ale nakonec složila mozaiku, kterou jsme se rozhodli použít jako dekoraci na stěnu do koupelny, abychom trochu oživili betonovou stěrku, protože kachlíčky jsme nechtěli. Z měděných trubek jsme si nechali vyrobit originální topení.
Kde jste nakupovali zařízení koupelny a svítidla?
Yveta: Sanitu, dřez, baterie i osvětlení koupelny jsme nakoupili v Castoramě v Polsku. Byli jsme tam poprvé a výběr i nižší ceny nás hodně překvapily. Za černozlaté lampy v obývacím pokoji jsme si připlatili, ale nelitujeme.
Deska pod umyvadlem je slepená ze tří prken, aby vyšla co nejlevněji. Z kůlů z hobbymarketu Tomáš vyrobil netradiční žebřík na ručníky.
Jakou nejhezčí vzpomínku na budování máte?
Tomáš: Vzhledem k tomu, že jsme pracovali pouze o víkendech a ve dnech volna, protáhla se celá rekonstrukce na dva roky. Na podzim mezi budováním jsme se stihli vzít. Odkládali jsme svatbu, ale nakonec jsme si řekli dost, pořád bude něco důležitějšího, a během tří týdnů jsme se vzali.
Šedá stěrka ve sprchovém koutě je natřena několika vrstvami lodního laku. Radiátor z měděných trubek vyrobil podle návrhu našich čtenářů jejich kamarád.
Další pozitivní vzpomínka je na hradeckou firmu Redok, kterou nám po tom, co jsme nemohli sehnat firmu, která by nám opravila střechu a ne ji rovnou chtěla měnit za novou, snad přihrál někdo shora. Tak perfektní a rychlé jednání, dělníky, kteří si po sobě uklidili i ten nejmenší nepořádek, z toho jsme byli dlouho v šoku. Jen je trochu smutné, že vám zrovna tohle zdůrazňuju, když by to vlastně mělo být normální.
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.
Edita Erbsová, www.modernibyt.cz