Majitel se v novém moderním domě cítí jako na dovolené

„Každý den se probouzím a každý den je výhled do krajiny jiný. Nikdy po ránu nemůžu mít špatnou náladu,“ říká majitel domu.

„Investor za námi přišel bez konkrétní představy. Věděl, že chce dům plný světla, s vnitřními průhledy a výhledem z jižně orientovaného svahu. Tak trochu španělský styl. Dlouho jsme si nad projektem povídali, zjišťovali, co se líbí a co ne. Člověk se při přípravě projektu stává téměř součástí rodiny, jako by se probíral fotografiemi z alba, hledá nosné rodinné obrázky. Musí vycítit, co lidé chtějí,“ vysvětluje vedoucí ateliéru.

„Chodil jsem na pozemek po ránu, úplně sám, a nasával atmosféru místa. Je to rituál, o kterém už dnes ani nepřemýšlím. Dávám mu prostor a později mě samo napadá řešení. Pro ateliér byla tato realizace první svého druhu a také nejkontroverznější,“ dodává k těžkým začátkům s prosazováním ploché střechy v kraji s tradiční zástavbou.

Důmyslně prolamovaná hmota domu odlehčená skleněnými stěnami vytváří vzdušný, až éterický dojem. Kombinace bílé fasády s plochami tmavě hnědých dýhovaných obkladů působí čistě, a přitom není nudná.

Pevná základna prvního podlaží nese lehké patro s ocelovou konstrukcí vyplněnou dřevěnými sendvičovými panely. Z jižní strany představené loubí zmírňuje sluneční paprsky proudící do rozlehlého přízemí s kuchyní, jídelnou a obývacím pokojem a zároveň nese terasu vinoucí se po obvodu prvního patra.

Pergola zabudovaná do rovné střechy přesně obkresluje půdorys stavby a zastiňuje klidovou zónu v nadzemním podlaží tvořenou dětskými pokoji, ložnicí a pracovnou.

Ačkoliv stojí na úpatí hor v českém pohraničí, je snadné si vilu představit ve Středomoří. Její vzhled přesně odpovídá původní vizi pána domu: „Líbí se mi jižní typy staveb. Chci se i doma cítit jako na dovolené.“

Po technické stránce je však dům plně připraven nést rozmary českých zim. Podlahové topení napojené na plynový kotel vyhřívá jak přízemí, tak první patro. Doplňují jej solární panely na ploché střeše. Teplo, které není vidět, harmonicky zapadá do čistého konceptu stavby.

Purismus venkovních forem přechází plynule do vnitřní části stavby: „Nikdy nerozděluji dům na exteriér a interiér, znamená pro mě jednotný koncept. Vlastně postupuji spíš od interiéru směrem ven,“ popisuje tvůrčí proces vedoucí ateliéru. Investor svorně dodává:

„Souhlasil jsem s tím, aby jeden autor udělal všechno. Když se dům dělí na vnitřek a vnějšek, vznikne pak dvojí styl. Je to znát. Ani manželka do procesu stavby nemluvila, byl by to jen další kompromis.”

Spolu s majitelem vytvořili maximálně střídmý interiér, v němž se bílé stěny střídají s betonem a tvoří neutrální rámec pro jednoduché vybavení s temně červenými akcenty. Do nejmenších detailů promyšlené technické prvky vytvářejí téměř dokonalou čistotu stylu.

Druhé podlaží propojuje s prvním stěrkou upravená betonová stěna, na níž je uchyceno schodiště. Tmavě hnědý odstín dýhy připomínající exotické dřevo wengé najdeme na fasádě domu, dveřích, stejně jako na schodech.

I tady vítězí čistota a jednoduchost – žádné suvenýry, obrázky, žádný zbytečný nábytek. Za dveřmi malých dětských pokojů to ovšem neplatí.

Původní plány domu počítaly pouze s jedním potomkem, až během stavby se narodila dcera, a tak se nově vzniklá situace vyřešila dvěma menšími prostory. Vlastní teritorium si mohou děti upravit podle svého vkusu.

„Zpočátku byl vlastní dům velkou změnou. Měli jsme najednou o hodně víc prostoru i víc starostí než kolem předchozího bytu. Znamenalo to i víc udržovat pořádek a také starat se o zahradu, i když jsme vybrali rostliny, které vyžadují minimální péči. Teď už bych ale neměnil. Nechtěl jsem dřevo, mám rád beton. Na můj vkus ho mohlo být i víc.“

www.mujdum.cz