Historická farma si po citlivé rekonstrukci uchovala svůj původní styl

Projekt nazvaný Buffelsdrift zahrnoval obnovu shluku budov v mírně aridním prostředí údolí pod pohořím Swartberg, skládající se z hlavní budovy a dvou stodol plus obchodu.

Kousek odtud je dům s plochou střechou, typickou pro místní ladismithský styl, původně používaný jako vinotéka. Mezi další restaurované stavby patří moderní kůlna, chata dále v kopci a hřbitov.

Ředitel ateliéru SAOTA Greg Truen, který farmu získal v roce 2016, poznamenává, že i když byly v budovách provedeny drobné a moderní úpravy, původní dům byl „vzhledem k okolnostem v dobrému stavu“ a stodoly nebyly „nijak zásadně dotčené“.

V hlavní budově architekti proto odstranili především stopy po dřívější rekonstrukci v 70. letech, zatímco řešení kuchyně a koupelny zůstalo v moderním duchu a s ohledem na udržitelnost. V okolí budov pak architekti terén upravili do série nízkých teras.

Farma pochází z poloviny 18. století. Původně měla kruhový půdorys, který byl postupem let rozdělen na menší části.

Obnova se týkala té části, na níž stojí hlavní budova. Ta byla postavena v roce 1852 a iniciály nad vstupními dveřmi IWDV prozrazují, že jejím majitelem býval holandský osadník Isak Wilhelm van der Vyver.

Údolí v té době jen kvetlo, pěstovala se zde spousta druhů ovoce a zeleniny i vinná réva. Na farmách se pásl dobytek.

Na přelomu 19. a 20. století pak farmáři pěstování plodin opustili a vrhli se na chov pštrosů, po jejichž peří vypukla celosvětová sháňka. Rozkvět pštrosích farem ukončila až světová válka, neboť Evropa a zbytek světa začal mít zcela jiné starosti, než byla móda a ozdoby z pštrosích brků. Farmy začaly upadat.

Architekti před zahájením úprav důkladně studovali popisy farmy z historických pramenů. A při práci na obnově používali proto původní techniky. K nim patří například aplikace vápenných omítek mj. i v interiéru, konkrétně mezi centrálním obývacím pokojem a ložnicemi na obou stranách.

V obytném prostoru byly původní trámy ze žlutého dřeva a strop neporušené, a tak je stačilo jen ošetřit. Dřevěné podlahy ovšem během desetiletí shnily, ty bylo nutné nahradit novými prkny z topolového dřeva shodnými s originály.

Hlavní dům s půdorysem ve tvaru písmene T autoři projektu proměnili v kombinovanou kuchyňskou a jídelní část, koupelnu a doplnili o přední schodiště. Zničené podlahy nahradili kamennou dlažbou. Část dřevěné konstrukce střechy nad prostorem proměněným v koupelnu rovněž shnila, architekti ji nahradili litou deskou z betonu.

Okna v celém domě pak doplnili okenicemi z topolového dřeva, což podstatně vylepšuje tepelně izolační vlastnosti stavby.

„Dokonce i ve velmi horkých dnech, kdy se teploty vyšplhají až ke čtyřicítce, někdy i mírně přes, teplota uvnitř je někde mezi dvaceti a pětadvaceti stupni, což je velmi příjemné,” pochvaluje si Truen.

Rekonstrukcí prošla i došková střecha. Této práce se ujali řemeslníci místní firmy JNA Thatching, což je společnost, která v oblasti opravovala už hodně doškových střech a tyto typy budov velmi dobře zná.

Architekti jsou odbornou kritikou chváleni mj. za velice citlivou volbu moderních materiálů při rekonstrukci, které dobře souzní s původními částmi stavby.

Volili hlavně teraco, tedy směs cementu, ušlechtilých kamenných drtí a barviv, a beton, které dobře vyznívají vedle původní kamenné a cementové dlažby.