Hlavní obsah

Dvoupatrová vila připomíná zakutálený bělostný drahokam

Novinky, nes

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Z jedné strany údolí, v němž se rozkládá Barcelona, a za zády v kopci borový les. Takové je prostředí, kde německo-španělský tým architektů postavil vilu připomínající svou sněhobílou fasetovanou fasádou veliký drahokam, který jako by se sem náhodou zakutálel.

Foto: Marcela Grassi

Vila je zasazena do svažitého terénu. Majitelům se nabízí výhled na údolí, v němž leží Barcelona.

Článek

Vila stojí v sousedství rezidenční čtvrti Vallvidrera pyšnící se výhledem na Barcelonu a obklopené přírodním parkem Collserola. Parcela je ve velmi příkrém svahu.

Foto: Marcela Grassi

Na domě není jediná stěna, která by byla jen rovná.

Zadavatel si přál mít při hodně napnutém rozpočtu dům s největším možným prostorem, optimálně orientovaný, hodně otevřený, ale přitom dostatečně chránící soukromí obyvatel před zraky zvědavců.

Foto: Marcela Grassi

Rozšířením domu směrem vzhůru získali architekti více prostoru pro druhé podlaží.

Architekti Tobias Laarmann a Yolanda Yuste ze studia YLAB Arquitectos Barcelona vytvořili tedy návrh třípatrové budovy kompaktních tvarů. Aby ale nevznikl nezajímavý betonový monolit, oživují ji fasetované fasády, které českému divákovi mohou velmi vzdáleně připomínat kubistické domy v Praze pod Vyšehradem.

Foto: Marcela Grassi

Šikmý strop kuchyně je v nejvyšších místech až dvojnásobně vysoko oproti normálu.

Autoři vysvětlují, že poněkud geometrický charakter budovy vzešel z proporcí pozemku, jemuž se snažili stavbou přizpůsobit. Celkem logicky pak místo místně tradiční sedlové střechy volili spíše šikmou a rozšířením budovy ve střední úrovni výšky získali více prostoru pro druhé podlaží.

Foto: Marcela Grassi

Kontrastní tmavě hnědé zařízení kuchyně je z jilmového dřeva.

Hladký povrch čistě bílé fasády nenarušují ani okna. Jejich skleněné tabule jsou posunuty až na úroveň zdi, aby s ní vytvářely pokud možno jednu plochu. Stejně nenápadným dojmem působí i bílé hliníkové okenice.

Foto: Marcela Grassi

Kuchyň je přirozeně propojena s jídelnou.

Hlavní vchod do domu je ve druhém podlaží, kde se také nachází pokoj, koupelna a kuchyň s jídelnou. Kuchyň svou výškou zabírá dvě patra a její dvě velká okna nabízejí výhled na údolí.

Foto: Marcela Grassi

Čistá bílá barva dominuje nejen exteriéru,a le také interiéru vily. Podlahy jsou vyloženy přírodním kamenem.

V horním patře je hlavní ložnice s přilehlou koupelnou. Okna obou místností jsou orientována do soukromí, směrem k borovému lesu.

V napůl zanořeném spodním patře je skryto technické zázemí objektu a úložné prostory. Zároveň je zde ale také obývací pokoj a ateliér, obojí s vlastním vstupem na zahradu.

Foto: Marcela Grassi

Zadní, intimní strana domu.

Podlahy v domě a stěny v koupelnách jsou vyloženy přírodním kamenem a dveře natřeny bílou barvou v odstínu slonoviny. Dřevěné části zařízení kuchyně a jídelny jsou z tmavého jilmu a díky přesahu kuchyně do horního patra přejala jilm i ložnice prostřednictvím svých skříní.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám