Dům Nautilus inspirovaný mořským světem by potěšil i kapitána Nema

Autorem návrhu je mexický architekt Javier Senosiain, který vytvořil tuto stavbu na principech organické architektury, tj. architektury inspirované účelností a přirozeností přírody. Jak sám tvrdí, jeho cílem nebylo vytvořit nějaký nový útvar, ale pouze „nalézt” ten, který v daném místě a na daném pozemku již dávno byl. Pozemek totiž, při určitém úhlu pohledu, jako by se v místě domu opravdu stáčel do spirály.

„Příroda je pro mě velkým zdrojem inspirace. Pozoruji ji, extrahuji její části a principy a ty pak interpretuji. Nikoli kopíruji. Řekl bych, že práce na Nautilovi  byla zajímavá a zábavná... To nejlepší, jak by řekl Malý princ, je vlastní péče o růži a ne její výsledek,” říká architekt.

Kromě vlastního ulitovitého tvaru je bezesporu nejpůsobivějším prvkem domu stěna tvořená barevnými sklíčky, jež vrhají do interiéru tisíce odlesků. Po vstupu do Nautila po schodech se ocitnete ve vnitřní zahradě s chodníčky z kamene a trochu překvapivě sedačkou, jež svým tvarem připomíná medúzu.

Vnitřní zahrada volně přechází do obývacího pokoje, kde jídelní stůl vystupuje přímo ze stěny. Společenský život pak plyne vnitřkem Nautilu dál, bez jakýchkoli zdržení a překážek. Po točitém schodišti se prochází do haly a z ní do televizního koutu, jenž by byl břichem obřího mlže, kdyby v ulitě žil. Vršek příbytku, přístupný opět po schodech, zabírá studovna nabízející výhled na pás hor na obzoru. V prostoru za Nautilem jsou ukryty soukromé části domu: ložnice, sociální zařízení, koupelny a kuchyně.

Stavba je železobetonová, přičemž použitý materiál, mnohde o tloušťce čtyři až pět centimetrů se chová jako pravá šnečí ulita - zůstává odolná vůči vnějšímu prostředí (například v místě s častým zemětřesením) a poskytuje útočiště a úkryt svým obyvatelům.