Členitý terén nebyl překážkou. Vyrostl na něm unikátní dům

Parcela v okrajové čtvrti Brna nabízela jedinečné výhody: slunný jižní svah s odstupem od ruchu města, zato s nádherným výhledem na jeho členité panoráma, klidnou polohu mezi staršími rodinnými domky, zahradami a vinicemi.

Pomyslné „trny na růži“ představuje mimořádně obtížný terén. Strmý svah se sklonem 30° a vrstvou písčitojílovité zeminy na skalním podloží sliboval již od počátku velký souboj se statikou.

„Od začátku jsme věděli, že podobné místo těžko najdeme, jeho unikátní hodnoty – slunce, klid a výhled – vyvažují veškeré potíže s výstavbou. A proto jsme se, spolu s architektem Vladimírem Hipperem, rozhodli do toho jít,“ říkají mladí manželé.

Pracují v reklamě, podrobnější znalosti o architektuře neměli, ale v orientaci jim pomohl jejich moderní vkus, vztah k prostředí a výběr projektanta.

„Přáli jsme si především pohodlný otevřený dům plný světla a pozitivní energie, a to všechno nám naše nové bydlení přináší.“

Na pozemku se nacházel ve spodní části domek se sklípkem a nad ním vinohrad, který se podařilo zčásti zachovat.

Z původně plánované rekonstrukce a přístavby nakonec vzhledem ke špatnému technickému stavu domu sešlo, po jeho zbourání vyrostlo v původní stavební jámě jádro zcela nového domu.

Jeho základem je čtyřpodlažní „věž“ s výtahem, schodištěm a zázemím, která prochází všemi čtyřmi podlažími.

Z ní vystupují do prostoru jižním a západním směrem jednotlivá podlaží s jasně definovaným obsahem: ve druhém podlaží dětské pokoje s příslušenstvím, třetí podlaží zaujímá společný obývací prostor s kuchyní, jídelnou a zimní zahradou, na nejvyšší úrovni se nachází ložnice rodičů příslušenstvím.

Dům je tak vertikálně přehledně rozdělen na funkční zóny, které zabezpečují soukromí, ale jsou navzájem snadno přístupné.

Za domem budují majitelé chráněné sezení, zahrada ve svahu je ale vždy obtížně využitelná. Nedocenitelnou hodnotu proto pro ně mají střešní terasy vznášející se vysoko nad okolními domy.

„Náš domov nám nabízí život s velkým nadhledem – nedíváme se do oken sousedům, ale až na obzor.“

Ložnice rodičů v nejvyšším podlaží je propojena s koupelnou, předěl tvoří vestavěná stěna s šatními skříněmi. Koupelnu zdobí šedá kresba carrarského mramoru, převládající bílá barva je kombinována s tropickou dýhou.

Navenek nese stavba typické znaky funkcionalistické vily, interiér je pojat stejně střízlivě, s důrazem na funkčnost, dostatek denního světla a maximální kvalitu materiálů.

Převažuje vestavěný nábytek vyrobený na míru, světlé barvy, hladké povrchy a čisté geometrické tvary. Dynamiku sem přináší několik citlivě vybraných výrazných solitérů. Nadčasová křesla Arne Jacobsena a Miese van der Rohe patří k ikonám moderního designu a neztratí svou kvalitu ani za desítky let.

Poměrně velký dům díky svému členění působí odlehčeně a neruší okolí. Zatímco dvojgaráž a hlavní vstup do domu se nacházejí v úrovni ulice, společná část rodinného života se odehrává ve výšce 5 m nad terénem a okraj jižní terasy se vznáší celých 9 m nad vstupem na pozemek.

Co působí lehce, bývá obvykle to nejobtížnější. Zdánlivá lehkost spočívá na náročném statickém zabezpečení.

Svah zajišťují shora a z boku osmimetrové železobetonové opěrné stěny a jádro domu je ukotveno až do skalního podloží 9 m dlouhými šikmými ocelovými kotvami.

Přesahující hmoty dětských pokojů a obývací části spočívají na ocelových sloupech a železobetonových základových patkách, které jsou rovněž upoutány ocelovými kotvami do skály.

„Pozemek obklopují převážně domy s plochými střechami, pocházející ze sedmdesátých let minulého století, čtvrť však nemá jednotný ani nijak výrazný ráz. Vila Tugendhat i jiné stavby zapsaly Brno do učebnic světové architektury a jsem velmi rád, že charakter zástavby i regulační kritéria této lokality nám umožnily navázat na tradici brněnského funkcionalismu.“

 Jitka Pálková, více na www.mujdum.cz