Čím se řídit při zařizování kuchyně

Ideální kuchyňská linka je vyrobená na míru, proto využijeme znalosti bytového designéra. Zkušený odborník nám poskytne fundované informace o materiálech, jejich ceně, údržbě.

Na jednání s designérem je dobré se připravit. Zamyslíme se, zda máme specifické požadavky: třeba nám vyhovuje vyšší pracovní deska, rádi pečeme, a tak potřebujeme více místa na uskladnění, nepotřebujeme mikrovlnku apod.

V potaz bereme i podlahovou krytinu s celkovou návazností na další obytné prostory. Stylová a materiálová kompaktnost je zásadní. Důležité je sdělit ve studiu orientační částku, kterou máme připravenou.

Bytový designér tak bude mít limity, do kterých se musí vejít, společně s ním lépe vybereme materiály a rozhodneme, čemu dáme přednost. Nenecháme se vtlačit do návrhu, který nám nevyhovuje. Kuchyně měníme zhruba po 20 letech a chyby nelze šmahem spravit.

Nejdražší je masiv, pak dýhy, laky, fólie, nejlevnější jsou běžná lamina.

Tyto materiály ocení všichni, kteří vyžadují přírodní materiál. Masiv je dražší, používá se méně než dýha. Masivní kuchyně mívá obvykle rustikální podobu. Vyrábí se buď z biodesky (je třívrstvá a zamezuje kroucení dřeva), nebo z masivu, masivního rámečku s výplní (liší se tvarem a typem výplně: profilované z masivního dřeva, nebo hladké dýhované).

K výběru je mnoho dřevin: oblíbená je olše, dub, třešeň, javor a ořech.

Dýha je trochu levnější než masiv, ale je to rovněž precizní kus přírody. Dýhované kuchyně jsou lehčí a mechanicky odolnější než masivní. Dnes je oblíbená výraznější kresba dřeva v kombinaci se sklem, žádaný je třeba palisandr, ořech, wenge, zebrano.

Dýha dává kuchyni pocit útulnosti, lze ji lakovat v polomatném efektu i ve vysokém lesku. Výhodou je široká nabídka odstínů moření, snadná opravitelnost dřeva (lze přebrousit a přelakovat). Dýha je náročnější na údržbu, počítejme i s vyšší cenou.

Lakovaná dvířka mají hodně příznivců, hodí se zejména do moderních kuchyní, mají neomezený výběr barev. Vyrábějí se v lesku či matu, výborně se udržují a čistí, ale jsou na nich také více vidět otisky prstů.

Lak musí být kvalitní a nanesen v několika vrstvách při dodržení správné technologie. Podezřele levné lakované skříňky odmítneme, materiál je totiž choulostivější, při neopatrném zacházení se může i odštípnout.

Lakovaná dvířka mohou být hladká i profilovaná, předností je vysoká odolnost vůči vlhkosti, snadná opravitelnost poškozeného povrchu.

Fólie jsou hodně oblíbené: patří mezi levnější materiály s pestrou nabídkou, kvalita a cena jsou vyvážené. Fólie umí napodobit textury rozmanitých dřevin v mnoha odstínech, imitují i lak v lesku. Hospodyňky ocení snadnou údržbu (stačí otřít jarovou vodou).

Fólie jsou světlostálé, teplotně a vlhkostně odolné, dají se rozmanitě plošně tvarovat. Nelze je však při poškození opravit, proto se informujeme o možnosti případného dokoupení dvířek.

Je to nejlevnější a také nejpoužívanější materiál, z něhož se kuchyňská dvířka vyrábějí. Podobně jako fólie imituje různé dřeviny v mnoha barevných provedeních. Prodává se v různých cenových a kvalitativních úrovních (lepší jsou dvířka hraněná plastovými ABS hranami).

Laminovaná dvířka se obvykle vyrábí z 18mm dřevotřískové desky, na kterou je zalisovaný impregnovaný papír. V případě poškození je nelze opravit, dvířka je třeba vyměnit.

Kuchyňskou linku můžeme mít i z netradičních materiálů, ale není to časté, neboť cena je příliš vysoká. Nabízí se kovy: nerez, hliník, měď, mosaz, sklo mléčné, čiré, vyrábějí se i kuchyně z mramoru.

Individuální požadavky se rozhodně musí v sestavě objevit, ale jsou pravidla, která platí pro všechny. Návaznost jednotlivých pracovních zón určuje logika při vaření.

Představíme si to jednoduše: nejdříve musíme z chladničky či mrazničky vyndat potraviny, pak je očistit, omýt, případně zpracovat, nakrájet a nakonec tepelně upravit.

Kuchyňská linka tedy funguje pro praváka zleva (pro leváky zprava). Začíná se skříní na potraviny, chladničkou, navazuje pracovní plocha s dřezem, pokračuje další podstatně delší pracovní plocha (zde pokrmy připravujeme) a vše zakončuje varná deska s menší odkládací plochou na konci.

Nejvíce místa potřebujeme mezi dřezem a sporákem, minimálně 90 cm. Standardní výška linky od podlahy je 85–95 cm, ale pokud jsme vyšší postavy, neváhejme centimetry přidat, jinak se budeme krčit.

Důležitá je i správná výška pečicí trouby: optimální je výška dna asi 90 cm od podlahy, nejlépe do 110 cm. Digestoř nad plynovou troubou je výše (75 cm) než nad elektrickou deskou (65 cm).

Pro pohodlí v kuchyni zainvestujeme do komfortního typu kování a systému otevírání skříněk. Oceníme plnovýsuvy s tichým dojezdem, u horních skříněk výklopy (musí se snadno ovládat, vyzkoušíme ve studiu) nebo systém jednoduchých žaluzií.

Ve skříních pro potraviny uplatníme celoobvodové kování s posuvným systémem, závěsné panty, při nichž se dvířka dají otevírat v různě velkém úhlu. Do rohových částí umístíme otočné karusely a tzv. cornery (rohové hluboké zásuvky).

Kuchyně ve tvaru L nebo U vyžadují dostatek prostoru. Mnohem výhodnější jsou sestavy ze dvou rovnoběžných linek.

Při tvaru kuchyně do písmene L to svádí k navrhování nadbytku rohových skříněk. Ty se hůře využívají, esteticky nepůsobí dobře a celková cena za sestavu se zvyšuje.