Příběh stoleté vily Mirje: Jak se kdysi noblesní dům proměnil ve stylový domov 21. století

Slovinští architekti mohli po dokončení rekonstrukce a revitalizace domu s potěšením prohlásit, že se podařilo zachránit velkou část původních prvků. Polovina historických oken přežila a byla pečlivě restaurována, ta chybějící byla znovu vytvořena podle starých vzorů. Opravené mosazné kliky, štukové ozdoby i části zahradního oplocení znovu září ve své původní kráse.

Interiér se nyní pyšní mj. secesními kachlovými kamny a centrální halou i schodištěm z podpečského vápence, který proslavil i u nás dobře známý architekt Jože Plečnik.

Řemeslníci navíc během oprav pod vrstvami pozdějších nánosů odkryli původní ornamenty, barevné vzory a malby, jejichž autorem byl malíř Maksim Gaspari, přítel architekta vily Miroslava Kasala. Objev maleb udělal současným architektům obzvláště velkou radost a okamžitě se rozhodli ponechat je odhalené, aby se z nich mohli noví obyvatelé vily radovat.

Ostatně, jsou to právě všechny tyto detaily a drobnosti, skrze něž vila vypráví svůj příběh každému, kdo jí věnuje jen trochu pozornější pohled. A je to příběh dlouhý, sahá od meziválečné elegance přes poválečné improvizace až po dnešní obnovu.

První doklady změn jsou zřetelně patrné už na zahradě, jež má výměru 660 m2. Vila, která byla dříve spíše uzavřená, je dnes otevřena a propojena se zahradou. Tam architekti přidali dva pavilony z lehké ocelové konstrukce natřené čistě bílou barvou. Jeden navazuje přímo na obytný prostor a přirozeně rozšiřuje interiér, druhý stojí na místě původního zahradního altánu. Oba fungují jako příjemné zákoutí pro posezení, čtení nebo letní večírky.

Dispozice domu zabírajícího na pozemku plochu 510 m2 zůstala věrná své době, architekti bourali jenom tam, kde to bylo opravdu nezbytné. V přízemí najdeme společenské prostory, v patře ložnice a v podkroví pokoje pro hosty.

Současnost do domu vnáší nábytek na míru: jednoduché, kovem obložené kusy, které kontrastují s historickými detaily. Záměrem architektů v tomto případě nebylo napodobovat minulost, ale rozehrát vyvážený dialog starého a nového.

Velmi citlivě se však vyhnuli divokým křiklavým barvám a interiér zahalili do světlých odstínů, od bílé až po různé intenzity šedé. Detaily jsou často v černé barvě, a pro oživení je tu místy použita cihlová či zlatá. Hlavními materiály jsou dřevo, keramické obklady a původní přírodní kámen.

Rekonstrukce lublaňské vily Mirje je krásným příkladem, jak lze zároveň respektovat historickou hodnotu stavby a přizpůsobit ji potřebám moderního života. Dům si zachoval svou eleganci a noblesu, přitom nabízí vzdušný, otevřený prostor, ve kterém se žije lehce a pohodlně.